Zděné a monolitické příčky
Navzdory všeobecnému trendu otevřených obytných prostorů příčky nadále zůstávají důležitou nenosnou konstrukcí, protože i velký dům či byt s otevřenou dispozicí potřebují intimní zóny. Důležité je předem vědět, jestli potřebujete stabilní příčku, na níž bude například upevněna převážná část kuchyňské linky, anebo – dokud jsou děti malé – využijete dočasně oddělený prostor, abyste měli klid při práci, a stačí vám sádrokartonová příčka. Materiál a typ konstrukce byste měli vybrat podle toho, jestli v budoucnosti přichází v úvahu možnost příčku odstranit.

V dnešní části seriálu o výstavbě rodinného domu se budeme zabývat pevnými konstrukcemi příček, které mají v návrzích domu své stabilní místo. Zděné konstrukce patří mezi tradiční a stále hojně používané způsoby výstavby nosných i nenosných konstrukcí rodinného domu. Zdicí materiály jsou navzdory mokré cestě výstavby příček oblíbené kromě svých dobrých zvukově- a tepelněizolačních vlastností i pro ucelené stavební systémy, které tvoří jednoduchou skládačku.

Příčky rozdělujeme na: opticky dělicí, akustické, tepelněizolační, odolávající mechanickému namáhání, splňující speciální požadavky.

Podle toho, kde a na čem budou postaveny, jaká je konstrukce a výztuž okolních stěn a stropu pod nimi, příčky rozdělujeme na: nesené příčky, které zatěžují podpěrnou konstrukci stropu nebo podkladový beton, případně základy celou svou hmotností, částečně nebo úplně samonosné příčky přenášející svou hmotnost do bočních svislých stěn, o něž jsou opřené tak, že nezatěžují strop.

Z čeho zdít?
Kromě moderních cihel z pálené hlíny jsou k výstavbě příček vhodné i lehké zdicí tvárnice vyráběné z písku a vápence, z expandovaného jílu či dřevěných pilin zpevněných cementem. Zajímavou alternativou jsou sklobetonové tvárnice.

Ke zdění z cihel se používají plné pálené nebo děrované cihly. Když se rozhodnete pro cihlu, je výhodné využít děrovanou cihlu se systémem pero a drážka, který výrazně snižuje množství malty (až o 50 %). Při výběru lehkých pórobetonových tvárnic se také zdí na tenkou spáru s malou spotřebou malty či lepicího tmelu nebo nasucho. Důležité je vědět, že se musí zabezpečit, aby se příčka z pórobetonových tvárnic s hlavní stěnou spojila pomocí kotvicích pásků. Při budování příčky ze sklobetonových tvárnic je důležité pružné uložení po celém obvodu příčky a ocelová svislá a vodorovná výztuž větších ploch, která se vkládá do spár.

Standardní tloušťka zděných příček je 100, 125, 150, 170 a případně i 270 mm. Každá příčka musí: prostor funkčně a logicky členit či rozdělovat, vyhovovat konkrétním požadavkům na mechanické namáhání, odolávat svislým, vodorovným a případně i nečekaným silám, splnit konkrétní zvukověizolační požadavky, mít požadované tepelněizolační či akumulační vlastnosti, odolávat vodě, vlhkosti i požáru v závislosti na sousedních prostorech.

Příčka v jednom kuse
Příčky z betonu se zhotovují naléváním betonové směsi do bednění. Je to mokrý proces, který vyžaduje přípravu bednění, lešení a dobu potřebnou k tuhnutí, s nímž je nutné počítat při výstavbě. V moderní architektuře je stále oblíbenější i takzvaný pohledový beton, který se často využívá ke zhotovení příček. Jeho výhodou je variabilita rozměrů nebo tvarů, ale především syrový vzhled betonu, který se dále neupravuje. Kvalita bednění, vysoká kvalita betonové směsi a dostatečná doba potřebná ke ztuhnutí betonu jsou v tomto případě nevyhnutelností, důležitá je i zručnost řemeslníků.

Monolitická příčka může být postavena i ze sádry, například nanášením sádrové směsi, případně cementové malty na pletivo (Rabitzovy a Monierovy příčky – pro složitost postupu se však používají zřídka).

Výhody betonu při stavbě příček: možnost libovolného tvarování v plastickém stavu, relativně vysoká pevnost v tlaku, nehořlavost, trvanlivos, ekonomičnost a možnost výroby na stavbě. Nevýhody betonu: křehký materiál s nízkou pevností v tahu, kterou je nutné kompenzovat výztuží, objemové změny betonu (za běžných teplot nastává v důsledku ztráty vlhkosti značné smršťování, které je nevratné), dotvarování betonu (dochází k němu při běžném provozním zatížení).

Dobré je založit příčky na separační podložku a pružně je uložit po obvodu, což platí pro všechny zdicí materiály. Jakákoliv stropní konstrukce se totiž vlastní hmotností prohýbá (i když jen minimálně) a tlačí na všechno, co je pod ní. U nenosných příček je účelné ponechat pod stropem mezeru, která se vyplní minerální vlnou nebo montážní pěnou, především nachází-li se v bodě největšího průhybu stropní konstrukce.

Pohled na schodiště už během hrubé stavby
Schodiště umožňuje vertikální komunikaci v domě a má zabezpečit bezpečné a co nejpohodlnější překonávání výškových rozdílů. Zároveň je to nejsložitější a nejpůsobivější prvek interiéru, který často tvoří srdce domu. Každé schodiště musí svou konstrukcí respektovat předepsané normy, a tak zaručit bezpečnost těch, kdo ho používají. Všechny stupně schodiště musejí mít stejnou výšku a stejnou šířku na výstupní čáře, která prochází většinou středem ramene. Při projektové přípravě domu se musíte rozhodnout, zjestli si zvolíte betonové, zděné nebo ocelové schodiště, které vyžaduje základní konstrukci už během hrubé výstavby domu, anebo si vyberete takové schodiště, jehož realizace se dá přesunout na později.

Betonové schodiště je relativně levné řešení. Na rozdíl od celodřevěného ušetří nemalé finanční prostředky. Aby však nepůsobilo jako těžkopádný monolit a neznehodnotilo estetický dojem z interiéru, je třeba ho později citlivě dotvořit. Vyžaduje přesné provedení bednění i se zohledněním konečné povrchové úpravy. Už při realizaci hrubé stavby musíte mít jasno v tom, jakou povrchovou úpravu schodiště chcete mít. Například budete-li chtít jako nášlapnou vrstvu použít dřevo, je třeba při výpočtu rozměru schodu počítat s tloušťkou dřeva uloženého na betonu. Betonová schodiště se realizují v průběhu výstavby hrubé části domu spolu s ostatními betonovými částmi. Je to mokrý proces výstavby s nutnou technologickou přestávkou na vytvrdnutí. Výhodou je možnost využívání už během stavby.

Ocelová schodiště představují lehkou a vzdušnou konstrukci montovaných schodišť. Ocelový základ zaručuje schodům prakticky „nesmrtelnost“. Montují se už do hrubé stavby, čímž se rozšiřuje jejich využití už během výstavby domu. Ocelová konstrukce se potom kombinuje s dalšími materiály, jako jsou dřevo, sklo, mramor, žula či teraco. S nimi vytváří zajímavá řešení, avšak ta přicházejí na řadu až ve fázi dokončování interiéru domu. Během hrubé stavby se realizuje jen nosná ocelová část.

Betonové schody Výhody: možnost používání skeletu schodiště v průběhu výstavby, nižší cena (u obkladů jen nášlapné vrstvy, bez podstupnic a bočnic). Nevýhody: mokrý a zdlouhavější proces výstavby, mohutný vzhled (podle celkového architektonického ztvárnění domu, někdy to může být i výhoda),   většinou nepřesně vybetonovaný skelet (nerovnosti a výškové rozdíly), omezené možnosti opravy často špatně vybetonovaného tvaru.

Posuvné dveře a hrubá stavba
Tato zdánlivě čistě interiérová záležitost má své souvislosti s hrubou stavbou. Jestli chcete, aby se zasouvaly do konstrukce, a ne podél stěny, je potřebné do příčky nainstalovat konstrukční pouzdra, do nichž se budou dveře zasouvat. Na to je třeba myslet, hlavně když potřebujete plochu stěny u posuvných dveří využít k zařízení s větším zatížením a nepřichází tu v úvahu sádrokartonová konstrukce.


Kamila Ďuríková
ZDROJ: HOME byt/dům/styl/zahrada 09/2009