Podlaha musí být bezpečná, odolná, trvanlivá a měla by se snadno udržovat. Je to nejvíce namáhaná povrchová úprava v domě a budete s ní v kontaktu každý den. Aby vydržela co nejdéle v plné kráse, měla by být kvalitní a vhodně zvolená ke konkrétnímu prostoru. Musí mít však i správně navržené a kvalitně realizované, tedy rovné, pevné a suché podkladové vrstvy.
Dnes lidé při plánování podlahy neuvažují v dlouhodobém horizontu například dvaceti let, ale rozhodují se podle aktuální ceny a vzhledu podlahových krytin. Může se stát, že už po pěti letech vypadá podlaha jako stoletá a potřebuje vyměnit nebo se prostě okouká. Proto je při jejím výběru vhodné zamyslet se nad tím, zda se nám bude líbit i za několik let, a zároveň je důležité dbát i na její kvalitu. To, kolik vydrží, v nemalé míře závisí i na kvalitě podkladu. I kdybyste chtěli měnit vzhled podlahy každý rok, toho, co je pod nášlapnou vrstvou, se to asi netýká. Abyste si zvolili tu správnou podlahu, měli byste vědět, co můžete očekávat od konkrétní krytiny a jaký podklad potřebuje.
U nové podlahy byste neměli zapomenout na hydroizolaci. Měla by oddělovat nosnou konstrukci od tepelné izolace – především v místnostech přímo nad terénem. Tepelná izolace by měla mít nad nevytápěným prostorem 80 až 120 mm, na stropní konstrukci nad exteriérem 100 až 150 mm, přičemž pod stropní konstrukcí bude tepelná izolace minimálně 50 mm a nad temperovaným suterénem 40 až 100 mm, podle hloubky zapuštění suterénu pod úroveň terénu. Na tepelnou izolaci se ukládá roznášecí vrstva, která má za úkol chránit ji a rovnoměrně rozložit zatížení. Například plovoucí podlahy se právě podle roznášecí vrstvy dělí na lehké a těžké – těžké podlahy se provádějí mokrým procesem (roznášecí vrstva je z betonu), lehké se zhotovují suchým způsobem (montáží velkoplošných desek, například ze sádrovlákna, dřevotřísky, cementotřísky a podobně).
Plovoucí laminátová podlaha
Snadno se klade i udržuje a některé z nich od dřevěných povrchů ani nerozeznáte. V porovnání se dřevem je však chladnější a tvrdší, chůze po některých je i hlučnější. Na druhé straně jsou laminátové podlahy cenově dostupnější. Kladou se jako plovoucí, na rovný, suchý a pevný podklad. Všichni renomovaní prodejci už dnes nabízejí laminátové parkety na takzvaný suchý zámek – při montáži se nemusejí lepit, ale do sebe se jednoduše zacvaknou, což zjednodušuje a urychluje jejich ukládání. Podlahu z takovýchto parket je možné používat okamžitě po montáži (nastěhovat nábytek apod.), což se u lepených spojů dá až po 24 hodinách.
Důležitým kritériem při výběru laminátové podlahy byla právě hlučnost při chůzi. Kvalitnější druhy laminátových parket však tento problém odstranily protihlukovou vrstvou. Jde o vrstvu, která se po stlačení vždy vrátí do původního stavu. Tím se zajišťuje optimální kontakt s laminátovou podlahou, což zabrání vzniku nepříjemného klapajícího zvuku při chůzi, především na vysokých podpatcích.
Dřevěná podlaha
Má tendenci se stahovat a roztahovat. Moderní dřevěné parkety se však vyrábějí většinou ze tří vrstev, které minimalizují objemovou nestálost dřeva. Výrobci kvalitních dřevěných parket se snaží nacházet optimální rovnováhu mezi vrstvami, aby reakci na vlhkostní a klimatické změny co nejvíce minimalizovali. Je však nevyhnutelné, aby dřevěné podlahy byly před položením vysušeny na 8 až 12 % vlhkosti, v místnosti se musí aklimatizovat minimálně tři dny a klást při vlhkosti vzduchu 45 až 65 %, teplotě vzduchu kolem 20 °C a vlhkosti podkladu maximálně 2,5 %. Proto se doporučuje svěřit položení parket specializovaným firmám. Tak se vyhnete nesprávné práci se dřevem a jeho možnému poškození.
Trvanlivost podlahy je úzce spjata též s tvrdostí dřeva. Čím je dřevo tvrdší, tím menší je riziko mechanického poškození. Odolnost podlahy do značné míry zvyšuje i lak s vysokou tvrdostí. Dřevěnou podlahu lze dát i do koupelny, vhodné je však dřevo s vysokou hustotou, které odolá vyšší vlhkosti; povrch musí být chráněn impregnací nebo lakem.
Typy dřevěných podlah
Desková podlaha – její základ tvoří hoblované nebo nehoblované desky či fošny, které se kladou na tupý spoj vedle sebe, přičemž se jedna po druhé přibíjejí nebo šroubují k podkladovým hranolům. Je to nejjednodušší a nejstarší způsob zhotovení dřevěné podlahy. Povrchová úprava se provádí až na hotové položené podlaze bez tmelení pomocí vhodného laku, oleje nebo vosku. U této podlahy je třeba počítat s viditelnými hlavami šroubů.
Palubová podlaha – je ze čtyřstranně opracovaných desek s tloušťkou více než 20 mm, šířkou nejčastěji 80 až 148 cm a zpravidla se čtyřmetrovou, případně ještě větší délkou. Podlahové palubovky se vyrábějí s perem a drážkou a při kladení se zasouvají do sebe a skrytě se přibíjejí na připravený rošt. Dodávají se bez povrchové úpravy, která se následně provádí lakem nebo olejem. Další možnou úpravou je takzvané kartáčování speciálními kartáči, jimiž se odstraní z povrchu dřeva měkčí letokruh a docílí se tak tvrdšího rustikálního povrchu podlahové plochy. Tento typ podlah se opět stává populárním, především v technicky laděných obytných interiérech.
Parkety – vytvářejí dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou uspořádanou do různých vzorců, spojené perem a drážkou nebo poskládané na tupý spoj. Většinou se setkáváme s parketovými vlysy či mozaikovými a kazetovými parketami, ale nejoblíbenější jsou dnes velkoplošné dřevěné parkety, realizované stejně jako laminátová plovoucí podlaha. Levnější druhy mají jako podklad dřevovláknitou desku nebo překližku a nášlapnou vrstvu tvoří vrstva 2,5 až 4 mm dekorativního dřeva. Dražší typy dřevěných velkoplošných podlah mívají podklad z masivního dřeva. Dřevěná velkoplošná plovoucí podlaha je cenově dostupnější než podlaha z tradičních celodřevěných vlysových nebo mozaikových parket. V porovnání s laminátovými plovoucími podlahami je zase výhodnější v tom, že ji je možné opravovat. U cen dřevěných podlah je rozhodující především tloušťka nášlapné vrstvy – čím větší, tím trvanlivější, a tedy dražší. Umožňuje vícenásobné broušení při poškození, zatímco nejlevnější druhy jsou omezeny například jen na dvě přebroušení, protože nášlapná vrstva je příliš tenká.
U podlah z dřevěných parketových vlysů bývá standardní rozměr parketového vlysu 22 × 70 × 400 mm, ale výrobci umějí na přání zákazníka rozměr upravovat, což se však projeví na konečné ceně. Parketové vlysy se skládají do různých vzorů – stromečkového, vzoru nepravidelný řemen, šachovnice, rybinového vzoru, vzoru dvojitá rybina a podobně. U mozaikových parket jde o lamely nebo vlysy malých rozměrů (tloušťka 8 až 12 mm, šířka 30 až 60 mm, délka 10 až 300 mm), které jsou poskládány do tabulí rozmanitých vzorů. Tyto tabule většinou s rozměry 480 × 480 mm jsou bez konečné úpravy a mají z rubové strany textilii či síťovinou nebo z lícní strany krepovou pásku, která se po celoplošném nalepení podlahy zbrousí. Potom se parkety tmelí, brousí a upravují laky nebo olejovými vosky.
Zvláštním typem podlahy je takzvaná průmyslová mozaika. Vyrábí se z lamel úzkých 8 až 20 mm, dlouhých 160 až 420 mm, které se skládají na tupý spoj do pásů silných 20 až 22 mm a širokých 160 až 320 mm. Díky malým rozměrům jednotlivých lamel nedochází k přílišným objemovým změnám, takže podlaha je stabilnější. Tyto podlahy se používaly v průmyslových objektech, ale dnes se s nimi setkáváme i v moderních interiérech. Pro architekty jsou přitažlivé svou ojedinělou skladbou, která výrazně oživuje interiér. Další výhodou je možnost vícenásobného zbroušení až do hloubky 15 mm, což podstatně prodlužuje životnost podlahy.
Keramická dlažba
Pro někoho příliš chladná, pro jiného maximálně praktická. Kromě dětského pokoje je vhodná do jakékoliv místnosti. Instalací podlahového vytápění se eliminuje chlad z dlažby a promění se v příjemná kamna.
Stále častěji se upouští od klasického kladení dlažby do cementové malty, protože na trhu je už velké množství lepidel, která práci urychlují a jsou spolehlivá. Důležité je vybrat ten správný druh lepidla podle typu podkladu. Podklad musí být rovný a suchý. Je-li povrch podkladu (nejčastěji beton), hrbolatý nebo má prohlubně, musí se před položením dlažby vyrovnat. V současnosti se k tomu nejčastěji používá samonivelační směs (čili samovyrovnávací směs), pomocí níž se dá podklad vyrovnat rychle a jednoduše. Po několika hodinách je podlaha připravena na lepení dlažby. Tento mokrý proces však není vhodný, pokud podklad tvoří dřevěná podlaha. Zde se na zpevnění a vyrovnání používají dřevovláknité desky silné minimálně 12 mm, které se k dřevěné podlaze přitlučou, a na ně se lepí dlažba.
Podlaha z PVC nebo vinylová podlahová krytina
Levnější variantou podlahové krytiny je PVC nebo vinylová krytina; často se zaměňuje s linoleem, které je však vyrobeno z přírodních materiálů. Vinylové podlahoviny se prodávají za vskutku přijatelné ceny a nabízejí široký výběr vzorů – od abstraktních přes reálné imitace různých druhů dřevin či dlažby až po originální kovový vzhled. Při výběru je třeba přihlížet na jeho tloušťku. Do domácností je vhodné PVC s minimální tloušťkou 1,35 mm. Vyšší komfort poskytuje PVC s tloušťkou 1,5 až 1,6 mm. PVC krytina s tloušťkou 2 mm vám zaručí tichou a pohodlnou chůzi. Podlaha z PVC je cenově přijatelná a nenáročná na údržbu.
Moderní kvalitní podlahoviny obsahují na rubové straně roznášecí pěnu s tvarovou pamětí, která rozloží zatížení na větší plochu a po odstranění zatížení umožní návrat do původního tvaru. Doba, za kterou se materiál vrátí do původního stavu, závisí na velikosti zátěže, která na dané místo působila. U vinylových podlah však musíme dávat pozor na to, aby se nepoškodily nadměrným bodovým zatížením. Velkou výhodou této krytiny je její šířka – dosahuje až 4 m, díky čemuž stačí při kladení použít minimální počet spojů. Vinylovou podlahovou krytinu lze použít i na podlahové vytápění. Může tak být teplejší alternativou keramické dlažby. Při kladení podlahy z PVC musí být – tak jako u linolea – podklad suchý, pevný, rovný, ničím nenarušený, čistý a bezprašný, protože tenkou vrstvou krytiny se protlačí každé smítko a každý hrbolek.
Nejvhodnější je vyzrálý a pevný betonový podklad, vyrovnaný samonivelační stěrkou nebo vrstvou z desek z MDF či sádrovláknitých desek. Když se klade podlaha z PVC nebo linolea na dřevěnou podlahu, vrstvy pod povlakem by měly kromě izolace proti zemní vlhkosti a parozábrany obsahovat i dřevovláknité desky, na které se přilepí tato povlaková podlaha.
Textilní podlahoviny – koberce
Jsou stále oblíbené, protože vytvářejí v interiéru příjemnou atmosféru. Působí jako tepelný izolant a zlepšují krokovou neprůzvučnost stropu. Nevýhodou je náročnější údržba a fakt, že jsou zdrojem alergenů. Jako u všech podlah také zde musí být před položením podklad suchý, rovný, a pokud ho tvoří beton, nemusejí na něm být další vrstvy. Před kladením koberce je třeba odstranit všechny nerovnosti podlahy, protože celoplošné koberce kopírují zdeformovaný povrch. Je-li podkladem dřevěná podlaha, před položením koberců platí tytéž zásady jako u podlah z PVC. Kromě kvalitních a cenově náročných koberců z čisté střižní vlny, pro něž jsou typické elastičnost, antistatičnost a vysoká odolnost proti špíně, jsou na trhu i koberce ze syntetických vláken.
Ať si zvolíte jakýkoliv typ podlahy, u každé je důležité, aby byla položena na kvalitním, suchém a rovném podkladu, který je přizpůsoben konkrétním podmínkám. Protože i ta nejdražší dřevěná či keramická podlaha bude nepříjemná a rychle se znehodnotí, když na ni odspodu působí vlhko a nerovnosti.
Kamila Ďuríková
ZDROJ: časopis HOME 02/2010
U nové podlahy byste neměli zapomenout na hydroizolaci. Měla by oddělovat nosnou konstrukci od tepelné izolace – především v místnostech přímo nad terénem. Tepelná izolace by měla mít nad nevytápěným prostorem 80 až 120 mm, na stropní konstrukci nad exteriérem 100 až 150 mm, přičemž pod stropní konstrukcí bude tepelná izolace minimálně 50 mm a nad temperovaným suterénem 40 až 100 mm, podle hloubky zapuštění suterénu pod úroveň terénu. Na tepelnou izolaci se ukládá roznášecí vrstva, která má za úkol chránit ji a rovnoměrně rozložit zatížení. Například plovoucí podlahy se právě podle roznášecí vrstvy dělí na lehké a těžké – těžké podlahy se provádějí mokrým procesem (roznášecí vrstva je z betonu), lehké se zhotovují suchým způsobem (montáží velkoplošných desek, například ze sádrovlákna, dřevotřísky, cementotřísky a podobně).
Plovoucí laminátová podlaha
Snadno se klade i udržuje a některé z nich od dřevěných povrchů ani nerozeznáte. V porovnání se dřevem je však chladnější a tvrdší, chůze po některých je i hlučnější. Na druhé straně jsou laminátové podlahy cenově dostupnější. Kladou se jako plovoucí, na rovný, suchý a pevný podklad. Všichni renomovaní prodejci už dnes nabízejí laminátové parkety na takzvaný suchý zámek – při montáži se nemusejí lepit, ale do sebe se jednoduše zacvaknou, což zjednodušuje a urychluje jejich ukládání. Podlahu z takovýchto parket je možné používat okamžitě po montáži (nastěhovat nábytek apod.), což se u lepených spojů dá až po 24 hodinách.
Důležitým kritériem při výběru laminátové podlahy byla právě hlučnost při chůzi. Kvalitnější druhy laminátových parket však tento problém odstranily protihlukovou vrstvou. Jde o vrstvu, která se po stlačení vždy vrátí do původního stavu. Tím se zajišťuje optimální kontakt s laminátovou podlahou, což zabrání vzniku nepříjemného klapajícího zvuku při chůzi, především na vysokých podpatcích.
| Základní požadavky na podlahy Mechanická odolnost – úkolem podlahy je přenést zatížení v místnosti do konstrukce stropu. Podlaha by měla být pevná v tlaku, odolná proti nárazu, soustředěnému zatížení (například při dlouhodobém zatížení nábytkem) a proti obroušení. Tepelnětechnické parametry – důležité je, aby se v co největší míře zabránilo únikům tepla z vytápěné místnosti a naopak, ve spolupůsobnosti s celou konstrukcí stropu. Mezi jednotlivými vrstvami podlahy by neměla kondenzovat vodní pára. Akustické požadavky – stropní konstrukce spolu s podlahou, která odděluje dvě místnosti nad sebou, musí být schopna zabránit pronikání zvuku vzduchem (vzduchová neprůzvučnost) a musí tlumit zvuk, který se šíří hmotou všech vrstev stropu a podlahy (kročejová neprůzvučnost). Vzduchovou neprůzvučnost můžeme zlepšit zvýšením hmotnosti celé konstrukce stropu i pomocí těžké podlahy, zatímco kročejovou neprůzvučnost zlepšíme oddělením nášlapné vrstvy od pevného pokladu zvukovou izolací. Odolnost proti vodě – prostory, v nichž může na podlahu dlouhodoběji působit voda, například v koupelně, je nutné chránit hydroizolační vrstvou. Bezpečnost – především nesmí být kluzká a nášlapná vrstva musí být bez výškových rozdílů a nerovností, aby nevznikla místa, kde budeme věčně zakopávat. |
Dřevěná podlaha
Má tendenci se stahovat a roztahovat. Moderní dřevěné parkety se však vyrábějí většinou ze tří vrstev, které minimalizují objemovou nestálost dřeva. Výrobci kvalitních dřevěných parket se snaží nacházet optimální rovnováhu mezi vrstvami, aby reakci na vlhkostní a klimatické změny co nejvíce minimalizovali. Je však nevyhnutelné, aby dřevěné podlahy byly před položením vysušeny na 8 až 12 % vlhkosti, v místnosti se musí aklimatizovat minimálně tři dny a klást při vlhkosti vzduchu 45 až 65 %, teplotě vzduchu kolem 20 °C a vlhkosti podkladu maximálně 2,5 %. Proto se doporučuje svěřit položení parket specializovaným firmám. Tak se vyhnete nesprávné práci se dřevem a jeho možnému poškození.
Trvanlivost podlahy je úzce spjata též s tvrdostí dřeva. Čím je dřevo tvrdší, tím menší je riziko mechanického poškození. Odolnost podlahy do značné míry zvyšuje i lak s vysokou tvrdostí. Dřevěnou podlahu lze dát i do koupelny, vhodné je však dřevo s vysokou hustotou, které odolá vyšší vlhkosti; povrch musí být chráněn impregnací nebo lakem.
| Plovoucí podlaha je velmi oblíbený typ podlahy, ale často si ji pojíme jen s laminátovými podlahami. Plovoucí však může být i dřevěná, a dokonce i s nášlapnou vrstvou z linolea. Nejde tedy o materiál, ale o typ konstrukce, jejíž princip spočívá v tom, že není pevně spojena se stropem a stěnami, kde zůstává dilatační spára zakryta lištami. Díky této dilataci se vyrovnávají objemové rozdíly podlahy při kolísání vlhkosti vzduchu v místnosti. A zde je důležité, aby se ani vrstvy pod nášlapnou vrstvou v žádném případě nepřipevňovaly k podkladu (nelepily, nepřibíjely). Musejí na podkladu volně plout – a to je vysvětlení názvu plovoucí podlaha. Kdyby byly vrstvy podlahy pevně spojeny s podlahou, při zvýšené vlhkosti by se materiál roztáhl a podlaha by se deformovala. Jestli jste se rozhodli pro plovoucí konstrukci, důležité je, abyste měli podklad, dnes nejčastěji železobetonový strop, suchý a rovný. Na podklad se ukládá parotěsná zábrana z PE fólie, jednotlivé pásy se mají překrývat asi 20 cm a utěsnit lepicí páskou. Na parozábranu přijde zvuková izolace proti kročejovému hluku, což je většinou rohož z minerálních vláken silných asi 1 mm. Tato vrstva bývá často součástí moderních laminátových nebo dřevěných lamelových podlah. |
Dělení našich dřevin podle tvrdosti
|
Typy dřevěných podlah
Desková podlaha – její základ tvoří hoblované nebo nehoblované desky či fošny, které se kladou na tupý spoj vedle sebe, přičemž se jedna po druhé přibíjejí nebo šroubují k podkladovým hranolům. Je to nejjednodušší a nejstarší způsob zhotovení dřevěné podlahy. Povrchová úprava se provádí až na hotové položené podlaze bez tmelení pomocí vhodného laku, oleje nebo vosku. U této podlahy je třeba počítat s viditelnými hlavami šroubů.
Palubová podlaha – je ze čtyřstranně opracovaných desek s tloušťkou více než 20 mm, šířkou nejčastěji 80 až 148 cm a zpravidla se čtyřmetrovou, případně ještě větší délkou. Podlahové palubovky se vyrábějí s perem a drážkou a při kladení se zasouvají do sebe a skrytě se přibíjejí na připravený rošt. Dodávají se bez povrchové úpravy, která se následně provádí lakem nebo olejem. Další možnou úpravou je takzvané kartáčování speciálními kartáči, jimiž se odstraní z povrchu dřeva měkčí letokruh a docílí se tak tvrdšího rustikálního povrchu podlahové plochy. Tento typ podlah se opět stává populárním, především v technicky laděných obytných interiérech.
Parkety – vytvářejí dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou uspořádanou do různých vzorců, spojené perem a drážkou nebo poskládané na tupý spoj. Většinou se setkáváme s parketovými vlysy či mozaikovými a kazetovými parketami, ale nejoblíbenější jsou dnes velkoplošné dřevěné parkety, realizované stejně jako laminátová plovoucí podlaha. Levnější druhy mají jako podklad dřevovláknitou desku nebo překližku a nášlapnou vrstvu tvoří vrstva 2,5 až 4 mm dekorativního dřeva. Dražší typy dřevěných velkoplošných podlah mívají podklad z masivního dřeva. Dřevěná velkoplošná plovoucí podlaha je cenově dostupnější než podlaha z tradičních celodřevěných vlysových nebo mozaikových parket. V porovnání s laminátovými plovoucími podlahami je zase výhodnější v tom, že ji je možné opravovat. U cen dřevěných podlah je rozhodující především tloušťka nášlapné vrstvy – čím větší, tím trvanlivější, a tedy dražší. Umožňuje vícenásobné broušení při poškození, zatímco nejlevnější druhy jsou omezeny například jen na dvě přebroušení, protože nášlapná vrstva je příliš tenká.
U podlah z dřevěných parketových vlysů bývá standardní rozměr parketového vlysu 22 × 70 × 400 mm, ale výrobci umějí na přání zákazníka rozměr upravovat, což se však projeví na konečné ceně. Parketové vlysy se skládají do různých vzorů – stromečkového, vzoru nepravidelný řemen, šachovnice, rybinového vzoru, vzoru dvojitá rybina a podobně. U mozaikových parket jde o lamely nebo vlysy malých rozměrů (tloušťka 8 až 12 mm, šířka 30 až 60 mm, délka 10 až 300 mm), které jsou poskládány do tabulí rozmanitých vzorů. Tyto tabule většinou s rozměry 480 × 480 mm jsou bez konečné úpravy a mají z rubové strany textilii či síťovinou nebo z lícní strany krepovou pásku, která se po celoplošném nalepení podlahy zbrousí. Potom se parkety tmelí, brousí a upravují laky nebo olejovými vosky.
Zvláštním typem podlahy je takzvaná průmyslová mozaika. Vyrábí se z lamel úzkých 8 až 20 mm, dlouhých 160 až 420 mm, které se skládají na tupý spoj do pásů silných 20 až 22 mm a širokých 160 až 320 mm. Díky malým rozměrům jednotlivých lamel nedochází k přílišným objemovým změnám, takže podlaha je stabilnější. Tyto podlahy se používaly v průmyslových objektech, ale dnes se s nimi setkáváme i v moderních interiérech. Pro architekty jsou přitažlivé svou ojedinělou skladbou, která výrazně oživuje interiér. Další výhodou je možnost vícenásobného zbroušení až do hloubky 15 mm, což podstatně prodlužuje životnost podlahy.
| Při přebírání dřevěných parket je důležité trvat na ověření a zapsání vlhkosti kupovaného materiálu. Také před kladením je nutné ověřit vlhkost podkladu, která nemá překročit 2,5 %. Jinak by totiž vlhkost mohla prosakovat do podlahy, což by následně vedlo k rozměrovým změnám, které by způsobily viditelné spáry, zvednutí podlahy nebo její nedostatečné přilnutí k podkladu. |
| To, co je vidět, je jen nášlapná vrstva Podlahu tvoří:
|
Keramická dlažba
Pro někoho příliš chladná, pro jiného maximálně praktická. Kromě dětského pokoje je vhodná do jakékoliv místnosti. Instalací podlahového vytápění se eliminuje chlad z dlažby a promění se v příjemná kamna.
Stále častěji se upouští od klasického kladení dlažby do cementové malty, protože na trhu je už velké množství lepidel, která práci urychlují a jsou spolehlivá. Důležité je vybrat ten správný druh lepidla podle typu podkladu. Podklad musí být rovný a suchý. Je-li povrch podkladu (nejčastěji beton), hrbolatý nebo má prohlubně, musí se před položením dlažby vyrovnat. V současnosti se k tomu nejčastěji používá samonivelační směs (čili samovyrovnávací směs), pomocí níž se dá podklad vyrovnat rychle a jednoduše. Po několika hodinách je podlaha připravena na lepení dlažby. Tento mokrý proces však není vhodný, pokud podklad tvoří dřevěná podlaha. Zde se na zpevnění a vyrovnání používají dřevovláknité desky silné minimálně 12 mm, které se k dřevěné podlaze přitlučou, a na ně se lepí dlažba.
| Zjistíte-li, že se zednickým mistrům nepodařila úplně rovná podkladová vrstva podlahy, je třeba ji vyrovnat. Je-li výška nerovnosti 0 až 5 mm, dají se tyto malé nerovnosti vyrovnat podložkou z lepenky nebo pomocí spárovacího tmelu či samonivelačního potěru. Někdy postačí, když se na podklad položí kročejová izolace. Při nerovnostech od 5 do 10 mm lze lokální nerovnosti vyrovnat tmelením nebo vhodným samonivelačním potěrem (případně jejich kombinací). Pokud nerovnosti přesahují 10 mm, je třeba je vyrovnat renovačními vyrovnávacími materiály (tmely s vhodnou konzistencí, případně smíchanými s křemičitým pískem) nebo suchým vyrovnávacím podsypem z keramického kameniva. Maximální tloušťka podsypu je 230 mm. |
Podlaha z PVC nebo vinylová podlahová krytina
Levnější variantou podlahové krytiny je PVC nebo vinylová krytina; často se zaměňuje s linoleem, které je však vyrobeno z přírodních materiálů. Vinylové podlahoviny se prodávají za vskutku přijatelné ceny a nabízejí široký výběr vzorů – od abstraktních přes reálné imitace různých druhů dřevin či dlažby až po originální kovový vzhled. Při výběru je třeba přihlížet na jeho tloušťku. Do domácností je vhodné PVC s minimální tloušťkou 1,35 mm. Vyšší komfort poskytuje PVC s tloušťkou 1,5 až 1,6 mm. PVC krytina s tloušťkou 2 mm vám zaručí tichou a pohodlnou chůzi. Podlaha z PVC je cenově přijatelná a nenáročná na údržbu.
Moderní kvalitní podlahoviny obsahují na rubové straně roznášecí pěnu s tvarovou pamětí, která rozloží zatížení na větší plochu a po odstranění zatížení umožní návrat do původního tvaru. Doba, za kterou se materiál vrátí do původního stavu, závisí na velikosti zátěže, která na dané místo působila. U vinylových podlah však musíme dávat pozor na to, aby se nepoškodily nadměrným bodovým zatížením. Velkou výhodou této krytiny je její šířka – dosahuje až 4 m, díky čemuž stačí při kladení použít minimální počet spojů. Vinylovou podlahovou krytinu lze použít i na podlahové vytápění. Může tak být teplejší alternativou keramické dlažby. Při kladení podlahy z PVC musí být – tak jako u linolea – podklad suchý, pevný, rovný, ničím nenarušený, čistý a bezprašný, protože tenkou vrstvou krytiny se protlačí každé smítko a každý hrbolek.
Nejvhodnější je vyzrálý a pevný betonový podklad, vyrovnaný samonivelační stěrkou nebo vrstvou z desek z MDF či sádrovláknitých desek. Když se klade podlaha z PVC nebo linolea na dřevěnou podlahu, vrstvy pod povlakem by měly kromě izolace proti zemní vlhkosti a parozábrany obsahovat i dřevovláknité desky, na které se přilepí tato povlaková podlaha.
Textilní podlahoviny – koberce
Jsou stále oblíbené, protože vytvářejí v interiéru příjemnou atmosféru. Působí jako tepelný izolant a zlepšují krokovou neprůzvučnost stropu. Nevýhodou je náročnější údržba a fakt, že jsou zdrojem alergenů. Jako u všech podlah také zde musí být před položením podklad suchý, rovný, a pokud ho tvoří beton, nemusejí na něm být další vrstvy. Před kladením koberce je třeba odstranit všechny nerovnosti podlahy, protože celoplošné koberce kopírují zdeformovaný povrch. Je-li podkladem dřevěná podlaha, před položením koberců platí tytéž zásady jako u podlah z PVC. Kromě kvalitních a cenově náročných koberců z čisté střižní vlny, pro něž jsou typické elastičnost, antistatičnost a vysoká odolnost proti špíně, jsou na trhu i koberce ze syntetických vláken.
Ať si zvolíte jakýkoliv typ podlahy, u každé je důležité, aby byla položena na kvalitním, suchém a rovném podkladu, který je přizpůsoben konkrétním podmínkám. Protože i ta nejdražší dřevěná či keramická podlaha bude nepříjemná a rychle se znehodnotí, když na ni odspodu působí vlhko a nerovnosti.
Kamila Ďuríková
ZDROJ: časopis HOME 02/2010
