Filtr projektů
Najděte si dům podle svých představ

Podlaží

Cena (Kč)

000 Kč - 000 Kč

Počet obytných místností

a více-a více

Užitná plocha(m2)

m2 - m2
Energeticky pasivní dům - energetická spotřeba 5 až 15 kWh/m za rok
Nízkoenergetický dům - energetická spotřeba 30 až 50 kWh/m za rok
nad 50kW/m za rok
Dřevostavba
projektů
Poradenství / Stavba domu / Stavba / Použitý materiál

Rukověť pro nákup vhodného zdicího materiálu

Faktorů, které ovlivňují výběr stavebního materiálu, je dnes bezpočet. Rozhodují jak reálná kritéria – cena, dostupnost, tepelněizolační vlastnosti, spotřeba materiálu a rychlost výstavby, tak i kritéria spíše emocionální – doporučení známých, projektanta či stavební firmy anebo prostě jen dobrý pocit z konkrétního materiálu. 

I přes sebelepší výběr a podrobné vyhodnocení nabídky na trhu se může stát, že svého rozhodnutí později litujete. Vina však není na straně výrobců materiálů, větší díl viny nese spíše lidský faktor. Ten dokáže nadělat nepříjemnosti ve všech fázích výstavby vašeho vysněného a draze zaplaceného bydlení.

Místní podmínky
Zdálo by se, že už výběr lokality předznamenává výběr stavebního materiálu. Typickým představitelem je srubová stavba, historicky i z hlediska vlastností a dostupnosti materiálu i prakticky spjatá spíše s podhorskými oblastmi než městskou zástavbou. Historická kritéria však dnes už neplatí, technologie se vyvíjí a dnes už nic – vyjma estetických či urbanistických pohledů – nebrání využití dřeva v příměstských oblastech a naopak keramických tvárnic v podhůří.

Dnes už není rozhodující ani kritérium podnební – naše klimatické podmínky se v rámci republiky diametrálně neliší, maximálně převládající vzdušnou vlhkostí či počtem slunečných dnů a průměrnou teplotou. Rozdíly však nejsou dramatické, mnohé lze navíc ovlivnit spíše orientací stavby na pozemku. V zásadě platí, že na našem trhu běžně dostupný stavební materiál dnes lze využít pro stavbu v jakémkoli domácím klimatu. Svou roli tak hraje spíše dostupnost technologie v místě stavby – a to jak dodavatele materiálu, tak i zkušenosti stavební firmy. Pokud si přizvete na stavbu sendvičové dřevostavby na severu Moravy specializovanou stavební firmu z Plzně, budete muset počítat s tím, že se náklady na cestovné odrazí na vaší faktuře.

Dobrý projekt
Vše začíná u projektu. Právě tady je rozhodující fáze, kdy lze udělat spoustu chyb a naopak kvalitním řešením předejít nepříjemnostem a ušetřit hodně prostředků i energie. Prvotní funkcí domu je poskytnout přístřeší, ochránit před vnějším prostředím a zajistit pocit bezpečí i potřebné soukromí. Stručně řečeno – postavit jej tak, aby nespadl a aby se v něm dobře žilo. Zde bývá často první z kamenů úrazu. „Architekt navrhne dům bez spolupráce se statikem. Anebo se stává, že architektovi chybí i základní statické cítění,“ potvrzuje autorizovaný statik a konstruktér Ivo Petrášek.

Typickým protiargumentem architektů je předpokládaná snaha statika se jistit, například předimenzováním nosného systému, což stavbu předražuje. „Opak je často pravda. Kdyby architekti více staticky cítili, ušetřili by všichni,“ míní Ivo Petrášek. „Statici pak řeší věci, které by se v projektu vůbec neměly vyskytnout, navíc často až v takové fázi realizace, kdy je již nutné se smířit se zbytečnými vícenáklady. Tu je například potřeba zvýšit únosnost pilíře – není však dostatečný základ, tu je třeba uložit okenní překlad – na sloupku však není dostatek místa, tu sloupek krovu leží na stropě nad nenosnou příčkou – nutný je ocelový průvlak a další a další.“

Podstata problému leží už ve fázi projektování dispozic domu. „Často se například stává, že architekti navrhnou podél schodiště jenom tenké nenosné příčky. Neuvědomují si ale, že schodiště je obvykle největší prostup stropem a klade zde také největší nároky na řešení statiky stropů. V případě chybějících podpěr jde obvykle o vícenáklady na obtížné ocelové výměny či složitější výztuž s vícenáklady v řádu desítek tisíc. Přitom by stačilo nahradit nenosné příčky podél schodiště nosnými stěnami. Jde pouze o použití materiálu s lepšími statickými vlastnostmi – u keramických výrobků jde často o zvětšení tloušťky v řádech milimetrů,“ doplňuje statik. Celkově tedy platí, že důležitou charakteristikou stavebního materiálu by měly být jeho statické vlastnosti. „Dnes už pro keramické výrobky neplatí, že nosná zeď rovná se tlustá zeď. Tlustší zdi se musí navrhnout obvykle buď pro velké zatížení (vícepatrové objekty, velká rozpětí stropů a podobně), či z jiných důvodů (například akustika). Dnes už podle i u nás platných norem, tzv. eurokódů, může být použita již stěna o tloušťce 14 cm jako nosná!“ doplňuje Ivo Petrášek. Celkově lze říci, že úspory na ceně a s tím i obvykle (ne vždy!) na kvalitě projektu nás obvykle stojí několikanásobek při realizaci stavby. Obecně platí, že nejlevnější část stavby je projektová dokumentace, která však může zavinit největší náklady při realizaci.

Správně nastavené parametry
Moderní individuální výstavbě vládnou tepelné úspory. Problematika nízkoenergetických (NED) či pasivních (EPD) staveb dominuje hovorům o stavbě rodinného domu již několik let. Nadvláda nízkoenergetického stavění však končí zavřením stránek příslušného časopisu či novin – procento NED i EPD v realizované výstavbě je relativně nízké, nedosahuje ani deseti procent. Důvodem je samozřejmě cena – tepelnětechnický výpočet, jenž by měl rozhodnutí o stavebním materiálu předcházet, by měl poměrně jasně stanovit nároky uživatelů, zohlednit jejich chování (například počet členů rodiny a jejich typický režim dne), doporučit systém vytápění a popřípadě i větrání. Přesto dnes lze říci, že není nutné přizpůsobovat volbu zdicích prvků systému vytápění, stávající poskytují dostatečnou variabilitu. Je ale jasné, že projektant by měl i na základě těchto údajů definovat konstrukční systém, který se systémem vytápění bude spíše spolupracovat, než mu překážet.

Často se řeší tepelnětechnické parametry zdicího materiálu – jak jeho tepelný odpor (tedy schopnost nepropouštět teplo), tak i třeba akumulační vlastnosti (schopnost naopak teplo nahromadit a pak vyzařovat). V současnosti se běžně řeší svislé konstrukce domů jako systém nosná zeď + tepelná izolace. „Já osobně nejsem úplně přesvědčený o jeho správnosti, či dokonce nezbytnosti. Není pochyb, že tímto způsobem lze ušetřit za topení, ovšem je potřeba si uvědomit, že tepelné ztráty objektu obvodovým zdivem tvoří u běžných domků pouze 20 až 25 % z celkových ztrát. Převážná většina tepla uniká skrz okna, dveře, střechu a nezanedbatelně i konstrukčními tepelnými mosty. Je tedy nutné pracovat na odstranění tepelných mostů správným provedením stavby zejména využitím systémových prvků. Pouhé obalení stavby tepelnou izolací problémy neřeší a automaticky neznamená u novostaveb nějaké výrazné snížení nákladů na vytápění,“ popisuje své zkušenosti se zateplenou i nezateplenou konstrukcí Ivo Petrášek. A pokračuje: „Většina lidí si spojuje nízkoenergetické či pasivní domky s mohutnou tepelnou izolací obvodového pláště. Paradoxně však pro zařazení domku do kategorie pasivních hraje mnohem větší vliv technologické vybavení a navazující konstrukční úpravy.

Nutnou podmínkou je kupříkladu řízené větrání – výměna vzduchu musí být realizována pouze přes řízené vzduchotechnické jednotky s rekuperací tepla. Při posuzování zařazení domu do kategorie EPD je navíc rozhodující poměr plochy obvodového pláště k vytápěnému objemu, a tedy i k podlahové ploše. Z toho plyne, že pro dosažení požadované hodnoty bude mít více šancí dvoupodlažní domek, kde postačí obvodové konstrukce s nižším tepelným odporem než třeba u bungalovu. To je ovšem jen část specifik a požadavků pasivní výstavby. Problematika EPD je opravdu poměrně náročná a po pravdě řečeno není u nás mnoho projektantů schopných navrhnout opravdu skutečný pasivní dům. Řada kanceláří či stavebních firem sice nabízí lidem „pasivní“ domky, dost často jde však pouze o domky obalené tepelnou izolací ohromující klienta tepelným odporem bez požadované navazující technologie, která je však po pravdě řečeno nejdůležitější a bez které nelze parametrů pasivního domku nikdy dosáhnout.“

Do ženy, melounu a stavby nevidíš
V některých případech může naopak dojít i k neočekávaným problémům. Pod zateplení lze ukrýt spoustu nepovedených detailů i závažných statických chyb, na které se přijde, až když je pozdě. A navíc lze někdy vážnou poruchu signalizovanou vznikem trhlin svést na banální poruchu zateplovacího pláště. Proto odborníci doporučují pravidelně, ale i náhodně kontrolovat průběh stavby s pořizováním fotodokumentace. A fotit všechno. To minimálně trošku postraší stavební firmu, protože má stavebník v ruce podklady pro případné další spory. Investor by měl požadovat převzetí každé části stavby ještě před zakrytím (výkopy, kanalizace a ostatní sítě, zdivo před omítnutím, tepelné izolace a podobně). Tak minimalizuje možnost nemilých dodatečných překvapení po předání a zaplacení stavby.

Trvalé, či dočasné

Pokaždé je potřeba myslet na správný poměr ceny a výkonu, respektive ceny a užitku. Pokud postavíte dům, jehož parametry odpovídají předpokládané ceně energie v horizontu 40 let, vaše děti vám budou vděčné. Pokud na to ovšem padnou úspory na důchod včetně životního pojištění, relevance takovéto investice se stává přinejmenším diskutabilní. A to přesto, že mnoha odborníkům je tento pohled zcela oprávněně dodnes vlastní. Touha postavit dům, který mě přežije a „zůstane tu navěky“, pomalu, ale jistě ustupuje do pozadí, mnohem důležitější je okamžitý efekt. Že se důraz stavebníků mění, je vidět i na popularitě zateplených dřevostaveb či používání jiných materiálů neprověřených časem – chci bydlet hned a svou investici si prostě užít!

Že se názory mění, potvrzuje i změna přístupu u některých architektů. Špičkový český architekt prof. Lábus, sám s mnoha zkušenostmi s oceňovanými rekonstrukcemi, už v roce 2003 v rozhovoru pro časopis Architekt tvrdil: „Měli bychom se odpoutat od myšlenky, že stavíme na věčnost. Mně osobně je blízká myšlenka, že po čase někdo přijde a mé dílo přetvoří tak, aby lépe sloužilo své době.“
Přesto je potřeba zvážit trvanlivost materiálu, jeho schopnost odolávat povětrnostním změnám a zubu času vůbec. A třeba právě proto, že jde o životní investici.

Cena
Cena je až na prvním místě! Zejména dnes, kdy každý z investorů obrací každou korunu ne třikrát, ale spíš desetkrát. Nesmí však být kritériem absolutním! „Pokaždé, když hodnotíte nabídky výrobců stavebního materiálu, je nutné nehledět pouze na jednotkovou ceníkovou cenu. Cena stavby se musí zvažovat komplexně, a to jak pokud jde o použitý materiál, tak i o samotný projekt. Když tedy ušetřím pár tisíc korun na cihlách, kolik je to z celkového objemu investice?“ ptá se statik Ivo Petrášek. Mnohdy tuto úsporu smaže špatný projekt, opravy či sanační práce už v průběhu stavby, anebo soudce nejpřísnější – čas. „Je důležité si uvědomit, že když nebudu spokojen s kuchyní za 200 000 Kč, můžu ji kdykoliv bez problémů vyměnit. Zásahy do nosných, ale i nenosných zdí však ponese velmi těžce nejen peněženka, ale i stavba samotná. Nehledě na to, že mnohdy už ani opravovat nelze. A nejde jen o opravy. Změny jsou často požadovány již během samotné realizace. A materiály, které nemají na tyto změny rezervy, se tak mohou vymstít.“ Obecně lze říci, že nejlevnější stavební materiál je dnes z dovozu, přesto (obvykle) nemusí představovat ideální řešení (například pro případné budoucí reklamace). Šetřit tedy ano, ale na pravém místě: „Je dobré pracovat s ceníky výrobců pouze orientačně a obracet se třeba přímo na ně nebo na jejich prodejce. Často jsou totiž schopni nabídnout velmi zajímavé ceny, a někdy lze dokonce dosáhnout výsledné nejnižší ceny u výrobce, který je podle oficiálních ceníků nejdražší. A po pravdě řečeno neznám výrobek, který je v oficiálním ceníku nejlevnější a současně i nejlepší. A běžný stavebník, včetně mě, u nás stále staví s představou doživotního bydlení a jednou i předání v dobrém stavu svým potomkům,“ radí odborník s mnohaletou praxí.

Od technologie ke stavbě
Pokud máme rozhodnuto, přivezeno i nakoupeno, opět se ozývá lidský faktor. Ať už totiž výrobci opatří svůj výrobek jakýmkoli nápisem či návodem, stavbu vede stavbyvedoucí a v lepším případě kontroluje stavební dozor či technický dozor investora. V nestřežených chvílích se totiž – podle u nás oblíbené zásady „z cizího krev neteče“ – stávají naše staveniště doslova rejem kreativity stavbařů a zedníků s různým stupněm kvalifikace a mírou invence. Zde se naplno projevují i chyby v projektu, nebo dokonce absence některých částí projektu.

Většinou přitom k chybám nedochází ve snaze stavebníka poškodit, největší vynalézavost „mistři“ projevují spíše ve snaze opravit nějakou chybu nebo si ušetřit námahu a zjednodušit práci. Doporučení je jednoznačné – opět se ukazuje jako dobrá volba sáhnout po materiálu a výrobci, který pamatuje na „šikovnost“ zednických part. Čím více detailů a konkrétních řešení pro jednotlivé části stavby výrobce poskytují, tím lépe jak pro projektanta, tak pro stavební firmu a s konečnou platností i pro investora. „Je lepší používat systémové prvky, které s takovouto variantou předem počítají. Ať už jde o díly s přesně určeným účelem, menší segmenty zdiva či třeba speciality, jako jsou překlady s přípravou na osazení venkovních rolet a žaluzií,“ říká Ivo Petrášek.

Přesto ani sebelepší sortiment výrobků a výrobcem definovaný technologický postup není samospasitelný. Nezbytná je kontrola provádění stavby na pravidelných kontrolních dnech. A rozhodně se nelze spokojit s větou: „Já už postavil tolik domů, co ty po mně vůbec chceš?!“ Ivo Petrášek doporučuje zavázat ve smlouvě o dílo provádějící stavební firmu k tomu, že bude dodržovat výrobcem stanovenou technologii. A to jak pod hrozbou bezpodmínečných oprav, tak i stanovenou smluvní pokutou.

Kritéria pro výběr vhodného stavebního materiálu
  • životnost
  • cena
  • šíře sortimentu/konstrukční systém
  • statická pevnost
  • modifikovatelnost
  • technická pomoc
  • garance


Minulost a budoucnost

Není lepšího doporučení než existující reference. Oslovujte známé, klepejte na dveře neznámých. Shánějte doporučení, čtěte časopisy a knížky a hledejte konkrétní příběhy či zkušenosti. Osobní návštěva u někoho, kdo ve výsledku úžasný, ale jinak poměrně stresující proces výstavby domu absolvoval, je k nezaplacení. Ptejte se však lidí, kteří nemají „referování“ v popisu práce, ale těch, kteří do stavby investovali a dnes ji i užívají. Pokud si to užívání opravdu užívají, lze se jejich doporučením řídit. Ptejte se ale i stavebních firem, jak se jim spolupracuje s daným projektantem, co si o něm myslí.

Minimální záruční lhůty pro všechny výrobce předepisuje zákon a stavební materiály nejsou výjimkou. Volný trh ovšem dokáže podrazit nohy i jakkoli sebevědomému a ambicióznímu výrobci.   Přesto by při výběru vhodného materiálu mělo hrát roli renomé výrobce, jeho postavení na trhu a třeba i finanční životaschopnost. Rodinný dům v hodnotě 5 milionů korun se sice v objemu prodejů stavebních gigantů může jevit jako kapka v moři, pro stavebníka však představuje zcela zásadní, často celoživotní investici. Jako takovou ji navíc plánujete. Je tedy lepší, když ji svěříte společnostem, u kterých je předpoklad, že zůstanou činné minimálně po dobu existence vaší záruky. A v lepším případě napořád – tak abyste svůj dům mohli vylepšovat či opravovat bez ztráty nároků na kvalitu použitého konstrukčního systému.

Tvárnice on-line
Ekonomická krize nás – kromě jiných nepříjemných následků – snad i něco naučila. Například ptát se, ověřovat a nespokojit se s prvním nabízeným řešením. Proto lze říci: investujte uváženě. Koupě zdicího materiálu nekončí složením palety s tvárnicemi či panely na stavební parcele. Požadujte a hledejte servis, poradenství, nadstandardní služby (doprava zdarma je jen částečný bonus), jakoukoli přidanou hodnotu, kterou výrobci nabízejí. Dejte si ušít nabídku na míru, volejte a konzultujte. Pamatujte, že se jedná o vaši investici! Konkurence na trhu stavebních materiálů je velká a vy jste ten, kdo v této fázi rozhoduje.


Matej Šišolák, odborná spolupráce Ivo Petrášek, statik společnosti Wienerberger
ZDROJ: časopis HOME 03/2010