Náklady na bydlení rok od roku rostou. S tím úzce souvisejí i stoupající ceny energií. Jednou z možností, jak zmírnit tento fakt, je využívat energii v našich domácnostech racionálně. Jak tedy ušetřit, a přitom chránit životní prostředí i vlastní peněženku?
V průměrné domácnosti se na spotřebě energie podílí 60 až 80 procenty vytápění, respektive dodávka tepla, přibližně 30 procenty příprava nebo dodávka teplé vody a pouhými 10 procenty elektrospotřebiče s plynovými spotřebiči. Tyto hodnoty se mohou samozřejmě v jednotlivých domácnostech lišit, pořadí však bývá stejné. Na základě toho je jasné, kde hledat těžiště úsporných opatření. Základním předpokladem cílevědomého šetření je měření spotřeby a její průběžné sledování pomocí měřicích zařízení.
Se záclonami nebo bez?
V našich klimatických podmínkách je třeba topit šest až sedm měsíců v roce (v horských oblastech často až osm či devět měsíců). Samozřejmě nejúčinnější je řešit problém „z gruntu“ a pořádně: zateplit všechny obvodové konstrukce a vyměnit okna. Toto řešení je však náročné na čas i investice. V oblasti výroby a spotřeby tepla se však dají dosáhnout značné úspory i velmi jednoduchými a levnými opatřeními. Například taková záclona – pokud zakrývá nevelmi estetický radiátor, vypadá sice pěkně, ale brání šíření tepla (stejně nepříznivé účinky má i maskování radiátoru různými kusy nábytku). V porovnání s oknem bez záclony je spotřeba energie až o 40 procent vyšší. Nejvhodnější je záclona sahající po parapetní desku, která usměrňuje proudění tepla do místnosti – ušetříte až 25 procent. Totéž platí i o závěsech – nejlepší je, když jsou ukončeny na úrovni okenního parapetu, respektive přibližně 5 cm nad radiátorem.
Radiátory bývají často umístěny ve výklencích, o které je tloušťka obvodové stěny menší. Ty patří též mezi významné polykače tepla – vhodným řešením, jak zamezit nechtěným ztrátám, je použít na izolaci hliníkovou fólii, která odráží teplo zpět do místnosti.
Mezi další požírače energie patří i nedostatečně utěsněné spáry na oknech. Ty dokážou zvýšit vytápěcí náklady o 6 až 10 procent. Nejjednodušším řešením, jak utěsnit spáry, je těsnicí páska (nevýhodou je, že se musí často měnit). Především v panelových domech je netěsná spára okolo rámu okna častým jevem – osvědčeným řešením je vyplnění všech dutin polyuretanovou pěnou.
Tepelné ztráty, které mají na svědomí okna, snížíte i tak jednoduchým úkonem, jakým je zatažení závěsů po setmění. Nechat zatažené závěsy se doporučuje i při delší nepřítomnosti v bytě. Noční ztráty tepla v zimním období mohou výrazně snížit na noc spuštěné žaluzie nebo zavřené okenice. Mezi nimi a oknem se vytvoří vzduchový polštář, který poslouží jako účinná tepelná izolace.
Velikost tepelných ztrát okny ovlivňuje i jejich orientace – tepelné ztráty přes okno orientované na sever jsou asi pětkrát větší než u stejného okna orientovaného na jih. Dalšími faktory ovlivňujícími velikost ztrát jsou kromě okenních spár i celková plocha okna, kvalita rámů a skel.
Teplo a tepleji
Jestli odjíždíte v zimě na dovolenou, stačí udržovat v bytě či domě teplotu 15 až 16 °C. Topení úplně nevypínejte – je totiž dražší vytopit studenou a vlhkou místnost, než udržovat minimální teplotu v ní. S moderními regulačními systémy, které lze programovat, se dá ušetřit i omezením teploty v době, kdy doma pravidelně nikdo není – členové domácnosti jsou například v práci či ve škole. Při vlhkosti vzduchu 30 procent je třeba na vytvoření příjemné tepelné pohody teplotu 23 °C. Stejné tepelné pohody dosáhnete i při 21 °C a 60procentní vlhkosti vzduchu – spotřeba energie je asi o 12 procent nižší. Vytápějte podle účelu místnosti a potřeby. Samozřejmě nižší teplota stačí v ložnici (kolem 18 °C) a je i zdravější, v obývacím pokoji či pracovně, kde se většinou sedí, je potřebná nejvyšší teplota a místnosti, kde je pohyb intenzivnější (například v kuchyni), není třeba příliš přetápět. A někdy se stačí lépe obléci.
Důležitá je tepelná izolace a správné větrání
Častým způsobem větrání je pootevřené okno. Především v chladných měsících to není správné – v podstatě jde o vyhazování peněz ven oknem. Jak tedy větrat? Krátce a důkladně. Energeticky úsporné je nárazové větrání – v zimě se doporučuje vypnout topení a dvakrát denně vyvětrat místnost tak, že asi na pět minut otevřete okna dokořán. Čím je venku chladněji, tím kratší by měla být doba větrání, protože výměna vzduchu proběhne rychleji.
Záleží na účinnosti
Starší budovy jsou většinou vytápěné ústředním topením s kotlem na tuhá paliva nebo plyn. Tato zařízení patří do generace požíračů energie. V současnosti se už nedají energeticky úsporně provozovat, i když po technické stránce fungují bez problémů. Stupeň využití energie je v nich přibližně 40 až 50 procent, přičemž současná technika – moderní kotle, umožňují využít energii z paliva na 90 procent a více. Zabudováním menšího kotle s vyšším stupněm využití energetického zdroje tedy můžete dosáhnout až 50procentní úsporu nákladů na vytápění (při současném zlepšení tepelné ochrany domu může být úspora samozřejmě ještě vyšší).
Optimální fungování a energetickou úspornost ústředního topení ovlivňují:
1. potřeba vytápěcího výkonu a správná velikost vytápěcího zařízení,
2. vhodná forma vytápěcího tepla – potřebné teplo se může šířit do obytných prostorů radiátory, podlahou či stěnami; důležité přitom je, aby podíl vyzařovaného tepla byl co nejvyšší (sálavé teplo je zdravější i hospodárnější),
3. odpovídající regulace – ani nejlepší topení bez ní nebude fungovat správně, jejími nejdůležitějšími součástmi jsou:
Často se zapomíná na skutečnost, že největších úspor energie lze dosáhnout používáním moderních metod regulování a prvků regulační techniky. V této oblasti jsou bohužel zatím největší rezervy.
Například termostatické ventily namontované na radiátorech jsou jednoduchou možností, jak ušetřit 10 až 15 procent energie. Umožňují automatickou regulaci teploty v místnosti, přičemž zohledňují i jiné zdroje tepla – například sluneční záření, osvětlení, sporák či lidské teplo. Životnost těchto ventilů dosahuje průměrně až 20 let, přitom návratnost při současných cenách energie jsou 2 roky. Velmi účinný je termostat s časovým spínačem, který dokáže zvýšit úspory energie poměrně významně – umožňuje automatickou regulaci změn teploty v požadovaném časovém období, například na noc nebo během nepřítomnosti v bytě.
Voda je stále vzácnější
Na přípravu teplé vody na koupání, sprchování či mytí rukou v běžné domácnosti připadá 30 procent z celkové spotřeby energie. To je dost velký podíl na to, abyste začali hledat úsporné řešení. Jedním z takových řešení je například sprchovat se – je to totiž levnější než se koupat. Úsporné sprchovací hlavice ušetří až 30 procent teplé vody. Máte-li doma kapající kohoutek, měli byste vědět, že deset kapek teplé vody za minutu znamená asi 170 l teplé vody za měsíc, což je více než 2 000 l za rok. Utěsnit kohoutek nebo používat pákové baterie je určitě levnější. Taktéž při čištění zubů, holení a delším mytí rukou nemusí téct voda nepřetržitě. Úsporným a zároveň příjemným opatřením může být i myčka nádobí – spotřebujete s ní několikanásobně méně vody i energie než při běžném ručním mytí.
Tiché elektrospotřebiče
Televize, videorekordér, fax, záznamník, počítač či tiskárna – tyto spotřebiče mají sice velmi nízké elektrické příkony, ale jejich neefektivním používáním se zbytečně zvyšuje spotřeba energie. Mnozí uživatelé se nesprávně domnívají, že když je elektrospotřebič v pohotovostní poloze stand-by, je vypnutý, a tak ho vlastně používají 24 hodin denně. A spotřeba – i když nepatrná – se potichu zvyšuje. Když spočítáte spotřebu stand-by všech tichých elektrospotřebičů, je to přibližně 300 až 600 kWh za rok. Celkem slušné číslo.
Vladimír Durdovanský
Se záclonami nebo bez?
V našich klimatických podmínkách je třeba topit šest až sedm měsíců v roce (v horských oblastech často až osm či devět měsíců). Samozřejmě nejúčinnější je řešit problém „z gruntu“ a pořádně: zateplit všechny obvodové konstrukce a vyměnit okna. Toto řešení je však náročné na čas i investice. V oblasti výroby a spotřeby tepla se však dají dosáhnout značné úspory i velmi jednoduchými a levnými opatřeními. Například taková záclona – pokud zakrývá nevelmi estetický radiátor, vypadá sice pěkně, ale brání šíření tepla (stejně nepříznivé účinky má i maskování radiátoru různými kusy nábytku). V porovnání s oknem bez záclony je spotřeba energie až o 40 procent vyšší. Nejvhodnější je záclona sahající po parapetní desku, která usměrňuje proudění tepla do místnosti – ušetříte až 25 procent. Totéž platí i o závěsech – nejlepší je, když jsou ukončeny na úrovni okenního parapetu, respektive přibližně 5 cm nad radiátorem.
Radiátory bývají často umístěny ve výklencích, o které je tloušťka obvodové stěny menší. Ty patří též mezi významné polykače tepla – vhodným řešením, jak zamezit nechtěným ztrátám, je použít na izolaci hliníkovou fólii, která odráží teplo zpět do místnosti.
Mezi další požírače energie patří i nedostatečně utěsněné spáry na oknech. Ty dokážou zvýšit vytápěcí náklady o 6 až 10 procent. Nejjednodušším řešením, jak utěsnit spáry, je těsnicí páska (nevýhodou je, že se musí často měnit). Především v panelových domech je netěsná spára okolo rámu okna častým jevem – osvědčeným řešením je vyplnění všech dutin polyuretanovou pěnou.
Tepelné ztráty, které mají na svědomí okna, snížíte i tak jednoduchým úkonem, jakým je zatažení závěsů po setmění. Nechat zatažené závěsy se doporučuje i při delší nepřítomnosti v bytě. Noční ztráty tepla v zimním období mohou výrazně snížit na noc spuštěné žaluzie nebo zavřené okenice. Mezi nimi a oknem se vytvoří vzduchový polštář, který poslouží jako účinná tepelná izolace.
Velikost tepelných ztrát okny ovlivňuje i jejich orientace – tepelné ztráty přes okno orientované na sever jsou asi pětkrát větší než u stejného okna orientovaného na jih. Dalšími faktory ovlivňujícími velikost ztrát jsou kromě okenních spár i celková plocha okna, kvalita rámů a skel.
Teplo a tepleji
Jestli odjíždíte v zimě na dovolenou, stačí udržovat v bytě či domě teplotu 15 až 16 °C. Topení úplně nevypínejte – je totiž dražší vytopit studenou a vlhkou místnost, než udržovat minimální teplotu v ní. S moderními regulačními systémy, které lze programovat, se dá ušetřit i omezením teploty v době, kdy doma pravidelně nikdo není – členové domácnosti jsou například v práci či ve škole. Při vlhkosti vzduchu 30 procent je třeba na vytvoření příjemné tepelné pohody teplotu 23 °C. Stejné tepelné pohody dosáhnete i při 21 °C a 60procentní vlhkosti vzduchu – spotřeba energie je asi o 12 procent nižší. Vytápějte podle účelu místnosti a potřeby. Samozřejmě nižší teplota stačí v ložnici (kolem 18 °C) a je i zdravější, v obývacím pokoji či pracovně, kde se většinou sedí, je potřebná nejvyšší teplota a místnosti, kde je pohyb intenzivnější (například v kuchyni), není třeba příliš přetápět. A někdy se stačí lépe obléci.
Důležitá je tepelná izolace a správné větrání
Častým způsobem větrání je pootevřené okno. Především v chladných měsících to není správné – v podstatě jde o vyhazování peněz ven oknem. Jak tedy větrat? Krátce a důkladně. Energeticky úsporné je nárazové větrání – v zimě se doporučuje vypnout topení a dvakrát denně vyvětrat místnost tak, že asi na pět minut otevřete okna dokořán. Čím je venku chladněji, tím kratší by měla být doba větrání, protože výměna vzduchu proběhne rychleji.
| Množství tepla potřebného na vytopení budovy souvisí s tím, kolik tepla unikne jejím pláštěm, čili zdmi, okny, střechou a sklepem. Proto platí: nejprve tepelná izolace, potom stanovení spotřeby tepla a na základě toho dimenzování vytápěcího systému. V bytových a společenských budovách je únik tepla rozdělen přibližně takto: asi 40 % uniká okny, 35 % nesprávně izolovanými obvodovými stěnami, 20 % střechou a 5 % stropem suterénu. V rodinných domech jsou trochu rozdílné poměry: 25 až 35 % uniká okny, stejné procento obvodovými stěnami, 30 % střechou a 10 až 15 % stropem suterénu. Uvedená čísla jsou samozřejmě orientační, v konkrétním případě lze úniky tepla velmi dobře a názorně zjistit pomocí termovizních snímků. Účinnost jednotlivých opatření tepelné ochrany stavebního objektu (utěsnění oken, tepelná izolace obvodových stěn atd.) je optimální tehdy, když tato opatření na sebe navazují a vzájemně se doplňují, čímž vytvoří správnou tepelnou ochranu. To platí nejen pro zateplování existujících staveb, ale i pro novostavby. |
Záleží na účinnosti
Starší budovy jsou většinou vytápěné ústředním topením s kotlem na tuhá paliva nebo plyn. Tato zařízení patří do generace požíračů energie. V současnosti se už nedají energeticky úsporně provozovat, i když po technické stránce fungují bez problémů. Stupeň využití energie je v nich přibližně 40 až 50 procent, přičemž současná technika – moderní kotle, umožňují využít energii z paliva na 90 procent a více. Zabudováním menšího kotle s vyšším stupněm využití energetického zdroje tedy můžete dosáhnout až 50procentní úsporu nákladů na vytápění (při současném zlepšení tepelné ochrany domu může být úspora samozřejmě ještě vyšší).
Optimální fungování a energetickou úspornost ústředního topení ovlivňují:
1. potřeba vytápěcího výkonu a správná velikost vytápěcího zařízení,
2. vhodná forma vytápěcího tepla – potřebné teplo se může šířit do obytných prostorů radiátory, podlahou či stěnami; důležité přitom je, aby podíl vyzařovaného tepla byl co nejvyšší (sálavé teplo je zdravější i hospodárnější),
3. odpovídající regulace – ani nejlepší topení bez ní nebude fungovat správně, jejími nejdůležitějšími součástmi jsou:
- ovládání venkovními snímači, které zohledňuje změny počasí,
- termostaty vytápěcích těles, která řídí teplotu v jednotlivých prostorech,
- programovatelné ovládání spotřeby (s nočním snížením teplot).
Často se zapomíná na skutečnost, že největších úspor energie lze dosáhnout používáním moderních metod regulování a prvků regulační techniky. V této oblasti jsou bohužel zatím největší rezervy.
Například termostatické ventily namontované na radiátorech jsou jednoduchou možností, jak ušetřit 10 až 15 procent energie. Umožňují automatickou regulaci teploty v místnosti, přičemž zohledňují i jiné zdroje tepla – například sluneční záření, osvětlení, sporák či lidské teplo. Životnost těchto ventilů dosahuje průměrně až 20 let, přitom návratnost při současných cenách energie jsou 2 roky. Velmi účinný je termostat s časovým spínačem, který dokáže zvýšit úspory energie poměrně významně – umožňuje automatickou regulaci změn teploty v požadovaném časovém období, například na noc nebo během nepřítomnosti v bytě.
Voda je stále vzácnější
Na přípravu teplé vody na koupání, sprchování či mytí rukou v běžné domácnosti připadá 30 procent z celkové spotřeby energie. To je dost velký podíl na to, abyste začali hledat úsporné řešení. Jedním z takových řešení je například sprchovat se – je to totiž levnější než se koupat. Úsporné sprchovací hlavice ušetří až 30 procent teplé vody. Máte-li doma kapající kohoutek, měli byste vědět, že deset kapek teplé vody za minutu znamená asi 170 l teplé vody za měsíc, což je více než 2 000 l za rok. Utěsnit kohoutek nebo používat pákové baterie je určitě levnější. Taktéž při čištění zubů, holení a delším mytí rukou nemusí téct voda nepřetržitě. Úsporným a zároveň příjemným opatřením může být i myčka nádobí – spotřebujete s ní několikanásobně méně vody i energie než při běžném ručním mytí.
Tiché elektrospotřebiče
Televize, videorekordér, fax, záznamník, počítač či tiskárna – tyto spotřebiče mají sice velmi nízké elektrické příkony, ale jejich neefektivním používáním se zbytečně zvyšuje spotřeba energie. Mnozí uživatelé se nesprávně domnívají, že když je elektrospotřebič v pohotovostní poloze stand-by, je vypnutý, a tak ho vlastně používají 24 hodin denně. A spotřeba – i když nepatrná – se potichu zvyšuje. Když spočítáte spotřebu stand-by všech tichých elektrospotřebičů, je to přibližně 300 až 600 kWh za rok. Celkem slušné číslo.
| Domácí pomocníci Po topení a přípravě teplé vody jsou na třetím místě ve spotřebě energie v domácnosti elektřinou poháněné kuchyňské přístroje a osvětlení. Jejich podíl na celkové spotřebě domácnosti se pohybuje kolem 10 %. V závislosti na vybavení domácnosti je průměrná spotřeba rozdělena asi takto:
|
Pár podstatných drobností
|
Vladimír Durdovanský
