Letošní tuhá zima opět prověřila nejen naše nervy, ale zejména kvalitu domovní otopné soustavy. Je možné, že vám bude za pár dní znovu běhat mráz po zádech – a to při pohledu na vyúčtování nákladů za topení. Pokud plánujete zásadní rekonstrukci nebo výstavbu rodinného domu, doporučujeme zvážit všechny možnosti, které současný trh nabízí.
Cílem veškerého snažení by mělo být dosažení optimální tepelné pohody za cenu přiměřených vstupních i provozních nákladů. Samotná tepelná pohoda je přitom termín, který lze charakterizovat velmi sofistikovaně na základě objektivních fyzikálních ukazatelů. Pro uživatele je ovšem zajímavější subjektivní pocit, tedy jak se ve vytápěném prostředí cítí.
Kolik tepla potřebujeme
Ještě dříve než zvolíme vlastní zdroj, je dobré vědět, kolik tepla vlastně budeme potřebovat. Každé úvaze o otopné soustavě by měl tedy zcela jednoznačně předcházet výpočet potřeby tepla. Dnes existuje poměrně přesná metodika, jak tuto hodnotu vypočítat.
Důležitým ukazatelem je tzv. tepelná ztráta budovy – tento údaj slouží jako podklad pro správné nadimenzování celého systému. Metodiku výpočtu upravuje zvláštní norma (ČSN EN 12831 Tepelné soustavy v budovách – Výpočet tepelného výkonu). Tepelné ztráty se uvažují zejména prostupem (konstrukcemi) a větráním.
Je vhodné tento výpočet zadat speciální nezávislé firmě, která nemá propojení s dodavateli – zamezí se tak možnosti zbytečného naddimenzování soustavy a zbytečných nákladů. Jako podklad pro výpočet poslouží, například podle odborníků ze společnosti EkoWatt, alespoň schematický stavební půdorys, ze kterého budou jasné rozměry objektu, rozmístění a velikost oken, výška jednotlivých podlaží a také materiálové složení jednotlivých konstrukcí. Vše by mělo být již známo ve fázi projektování domu. Pokud jsou k dispozici uvedené podklady, pak se cena za výpočet většinou pohybuje od 5 000 Kč bez DPH. Orientačně si lze také tyto výpočty provést různými freeware programy či kalkulátory (například www.louisa.cz nebo www-tzb-info.cz).
Pokud chcete mít v ruce skutečně funkční údaje, je vhodné zadat výpočet jak pro celkovou stavbu, tak i pro jednotlivé místnosti – to zejména vzhledem k dimenzování výkonu otopných těles.
Každopádně výsledkem celého procesu by měl být konkrétní údaj, a to výpočet celkové potřeby tepla za jeden rok, tedy potřeba tepla na pokrytí těchto ztrát. S údajem o velikosti tepelných ztrát dokážou pracovat dodavatelé a výrobci a nabídnout vám vhodné řešení – třeba výkon plynového kotle, vhodný typ tepelného čerpadla či vhodný model elektrokotle. Potřeba tepla je pak údaj, který pomůže při rozhodování, jaké palivo použít a kolik ročně bude stát.
Reálnou spotřebu však ovlivňuje i spousta dalších faktorů – kupříkladu pasivní solární zisky stavby nebo zisky od spotřebičů a osob, konkrétní klimatické podmínky a podobně. Takzvaná energetická bilance pak podává zprávu o „chování“ celé stavby a její energetické náročnosti, tedy včetně potřeby energie na přípravu teplé vody a provoz domácnosti. Pro dimenzování celé soustavy je však potřeba znát zejména první údaj.
Pokud však nechcete investovat do složitých výpočtů a nepotřebujete takovéto údaje, lze využít i zjednodušené údaje, které jsou k dispozici na internetu či u dodavatelů. Ty stanovují průměrnou potřebu tepla na vytápění a ohřev vody na základě množství údajů získaných z reálných staveb. U standardní novostavby podle norem s minimálním zateplením a větráním okny se uvádí cca 135 až 185 kW/m2 za rok. Vaše otopná soustava musí tuto ztrátu pokrýt.
Otopná soustava
Už tedy víme, kolik tepla se musí vyrobit, abychom byli po celý rok v optimální tepelné pohodě. Zastavme se ještě u již zmíněných subjektivních kritérií. Ty nám totiž do značné míry pomůžou učinit rozhodnutí týkající se otopné soustavy. Dělení podle „fyzikálního způsobu předávání tepla“ pozná dva základní typy: konvekční a radiační (sálavé) vytápění.
Klasickým způsobem vytápění je kombinace konvekčního a radiačního vytápění. Tak fungují tradiční radiátory. Otopné těleso ohřívá vzduch ve své blízkosti, ten se pak prouděním dostává do dalších prostor a ohřívá konstrukce, předměty atd. Zároveň teplé radiátory sálají teplo na osoby ve své blízkosti. Je to poměrně levný způsob zajišťování tepelné pohody v interiéru, není náročný na konstrukci ani na údržbu (tělesa obvykle nejsou zabudovaná, ale naopak umístěná tam, kde jsou největší tepelné ztráty, proto se montují na obvodové zdi, především pod okna). Nevýhodou je potřeba ohřát teplonosné médium (v tomto případě vodu) na vyšší teplotu, což vyžaduje tepelný zdroj s vyšším výkonem a vyšší spotřebou energie. Konvekčním vytápěním je i moderní způsob teplovzdušného vytápění.
Sálavé teplo vnímáme celým tělem. Není to nový systém, vzpomeňte na klasická kamna. Zde funguje princip elektromagnetického vlnění – ohřejí se nejprve konstrukce, ty pak předají teplo prostředí. Specifickým případem tohoto způsobu vytápění jsou infrazářiče, které sálají z malé plochy a mají vysokou teplotu. Protože člověk vnímá teplotu vzduchu a teplotu všech okolních předmětů, které na něj sálají teplo, mohou mít velké plochy i nižší teplotu a vnímáme z nich sálající teplo. Toho se využívá tam, kde celé konstrukce (podlahy, stěny nebo i stropy) působí jako zdroj sálavého tepla. Zde postačí nižší teplota média (nízkoteplotní vytápění), vlastním médiem bývá voda, vzduch nebo elektrický obvod. Jako zdroj se využívají kondenzační plynové kotle a energie z nízkopotenciálních energetických zdrojů (solární energie, tepelné čerpadlo).
Zdroje tepla
Výše uvedené vlastnosti však zdaleka nejsou jediným kritériem při výběru systému vytápění – i když, jak bylo řečeno – můžou do značné míry předznamenat odpovědi i na otázku, čím topit. Ve hře je hned několik dominantních způsobů, které se prosazují více, a několik dalších méně rozšířených alternativ.
Dominantními jsou zejména fosilní zdroje: zemní plyn, olej a pevná fosilní paliva (černé a hnědé uhlí). Elektrická energie se využívá jako zdroj pro elektrické konvektory, elektrické odporové dráty a infrazářiče. Mezi obnovitelné zdroje energie patří energie z biomasy (dřevo, sláma, obiloviny) a energie z prostředí (tepelné čerpadlo, rekuperace – zpětné získávání tepla, sluneční či geotermální energie). Pořadí, v jakém jsme uvedli kategorizaci, de facto odpovídá procentuálnímu rozdělení trhu. O tom, pro který zdroj se rozhodnete, rozhoduje několik kritérií.
Pořizovací náklady – vstupní náklady pro nákup zdroje tepla hrají dnes téměř nejdůležitější roli v procesu rozhodování o vaší „tepelné budoucnosti“. Trh degenerují státní dotace, které zvýhodňují určité typy zdrojů před jinými. To, které to budou, závisí na politickém rozhodnutí, i když se zde předpokládá určitá míra společenského konsenzu, jenž rozhoduje o tom, který typ by měl být podporován z veřejných zdrojů.
b) Provozní náklady – existuje vytápění s neměnnou cenou využívané energie (solární panely, dřevo z vlastních zdrojů) a s proměnlivou hodnotou (pevná a plynná paliva, elektřina, biomasa, tepelné čerpadlo). Prakticky pro vše se „chodí na trh“, výhodou je energetická soběstačnost. Přesto se ceny energie velmi výrazně liší, pro srovnání je nejvhodnější využít aktuální online kalkulačky specializovaných internetových serverů, které poskytují přesné srovnání a počítají s aktuálními údaji. Zde je také zajímavé, že výběr některého zdroje ovlivní i cenu ostatní energie (zemní plyn, elektřina) pro ostatní provoz domácnosti.
• Dostupnost – plynofikace sice značně pokročila, přesto není ani na začátku 21. století samozřejmostí na celém území státu. Elektrické vedení je téměř všude, stejně jako prostředí z něhož lze čerpat s větší či menší účinností. Pevná fosilní i obnovitelná paliva jsou závislá na pravidelných dodávkách zvenčí.
• Údržba a obsluha – čím větší komfort, tím lépe. Topení ovládané jedním tlačítkem či plnoautomaticky, ideálně s okamžitou účinností, kdy od zmáčknutí tlačítka po dosažení optimální tepelné pohody uplyne co nejkratší doba. Dalším faktorem je kupříkladu nutnost „přikládat“ v pravidelných intervalech (kotle na pevná paliva), nutnost povinných revizí jednotlivých součástí systému (plynové kotle, komíny u krbů a plynových kotlů) a podobně.
• Ekologie – i v dobách, kdy se zejména na vesnicích kvůli ceně topí v kamnech a kotlích vším hořlavým (specialitou je PET láhev naplněná pilinami s vyjetým olejem), se najdou odpovědně uvažující jedinci, pro které je důležité, kde se ty zdroje berou. Ekologičtější jsou rozhodně obnovitelné zdroje, v případě některých typů biomasy však je potřeba zvážit i etické hledisko (obilí jako energetický zdroj).
Jak vybrat?
Běžně dostupných je tedy několik systémů, každý nabízí různé možnosti a výhody, ale přináší i jistá rizika a omezení. Vybrali jsme několik nejpoužívanějších zdrojů tepla a dali šanci obhájit tento typ zástupcům jejich dodavatelů.
PLYN
Odpovídá Ing. Ján Petrák, Vaillant Group Slovakia (PROTHERM)
Jaké jsou hlavní argumenty pro volbu plynového kotle jako jádra systému vytápění?
Hlavním důvodem je především dobrá dostupnost (vybudovaná rozsáhlá plynová síť), cenová přijatelnost, čistota a samozřejmě také ekologické hledisko. Dalším hlediskem pro výběr plynového kotle je zvyšující se kvalita, spolehlivost a také účinnost plynových kotlů. Ve spojení s vhodnou regulační technikou představují plynové kotle vysoce účinný, estetický, ekonomický a ekologický zdroj tepla.
Výhody kondenzačních kotlů se v porovnání s klasickými jeví jako nesporné – jakému zákazníkovi doporučujete starší typ a pro koho je vhodný kondenzační kotel?
Především bych chtěl poopravit vžitý názor: kondenzační kotel = podlahové topení. Kondenzační kotle – nesporně velmi vhodné pro podlahové topení – je možné použít i ve starších systémech vytápění, kde, i když budou pracovat s vyšším teplotním spádem, mají stále mnohem vyšší účinnost než klasické plynové kotle. Samozřejmě je u nás mnoho lidí, kteří jsou konzervativní a při výměně starších kotlů hledají opět tentýž kotel, s nímž měli dobrou zkušenost. Také proto je pro tyto zákazníky k dispozici velká škála typů klasických kotlů, které se v současnosti vyznačují podstatně lepšími vlastnostmi, než měly starší typy. Co však obvykle rozhoduje při výběru novějších kondenzačních kotlů, je hlavně úspora nákladů na vytápění, která může dosáhnout až 15 % oproti klasickým plynovým kotlům. Naopak nevýhodou může být nutnost napojení kondenzačního kotle na systém kanalizace, což často při výměně starého kotle za nový není možné.
S jakým typem vytápění doporučujete používat zdroj – plynový kotel?
Plynový kotel se nejčastěji používá v otopných soustavách s radiátory, ať už staršími článkovými nebo s novějšími deskovými s malým objemem vody. Tento typ otopných těles zabezpečuje dostatečnou tepelnou pohodu a je využívaný hlavně ve starších objektech. V současnosti se zejména ve spojení s novostavbami stále více prosazuje velkoplošné vytápění, a hlavně podlahové vytápění, které svým sálavým charakterem zajišťuje rovnoměrné rozložení teploty v místnosti. Často se také setkáváme s kombinací podlahového a radiátorového vytápění, hlavně ve vícepodlažních stavbách, kde přízemí je realizováno jako podlahové a poschodí jako radiátorové vytápění.
V případě, že zákazník uvažuje o kombinovaném systému vytápění – s jakým systémem byste doporučili plynové topení kombinovat (solární panely atd.)?
Protože výhodou plynového vytápění je jednoduchost a celodenní dostupnost potřebného tepelného výkonu, je možné kombinovat tento primární zdroj tepla s jiným dodatečným zdrojem tepla. Dodatečným zdrojem tepla mohou být kotle na pevná paliva nebo solární systémy, které by byly použity jako sekundární zdroje tepla v době, kdy jsou dostupné (solární přes den a podobně i kotle na pevná paliva – v noci se nám už nechce chodit přikládat do kotle). V současnosti zaznamenáváme zvýšené požadavky na komplexní řešení vytápění a přípravy teplé vody právě v kombinaci kondenzační plynový kotel a solární systém na ohřev vody.
V nedávné minulosti jsme zažili plynovou krizi. Může se její koncový zákazník – uživatel rodinného domu topící zemním plynem – nějak bránit? Existují způsoby, jak se na tato období připravit?
V době plynové krize jsme také my pocítili v prodeji kotlů zvýšený zájem o kotle na pevná paliva, která v době výpadku plynu zabezpečují vytápění na bázi pevných paliv. Často se také setkáváme při rekonstrukcích vytápění s požadavkem na vytvoření kombinovaného topení, tvořeného starším kotlem na pevná paliva (kterého se majitel nechce vzdát, protože je stále funkční) a přidáním nového plynového kotle, který zabezpečí jednoduchý provoz. V každém případě si ale myslím, že zemní plyn i v dobách plynové krize bude pro individuální spotřebitele dostupný, čehož jsme byli svědky také v lednu minulého roku.
ELEKTŘINA
Odpovídá Miroslav Petr, vedoucí obchodu pro ČR společnosti Fenix Jeseník
Jaké jsou hlavní argumenty pro výběr elektřiny jako hlavního zdroje pro vytápění rodinného domu?
Stručně řečeno nízké pořizovací náklady, prakticky nulové náklady na údržbu, bezobslužný provoz a přesná regulace. Elektrické vytápění je velmi dobře regulovatelný systém vytápění, uživatelé jsou vzhledem ke snadné a levné regulaci schopni plně přizpůsobit svůj otopný režim měnícím se rodinným i ekonomickým podmínkám. Zajímavá je i pořizovací hodnota elektrických systémů vytápění. Tato skutečnost je velmi důležitá zejména u nových objektů s nízkou tepelnou ztrátou, a tedy i s nízkou spotřebou energie na vytápění. Navíc pro elektrické vytápění existují zvláštní tarify, které umožňují používat levnou energii v tzv. nízkém tarifu i pro ostatní spotřebu domácnosti. Tento fakt je, vzhledem k rostoucímu vybavení domácností elektrickými spotřebiči, opět významným zdrojem úspor celkových nákladů na provoz domácnosti.
Jakým optimálním způsobem vzhledem k uživateli lze elektrickou energii využívat k topení?
Trendem jsou velkoplošné nízkoteplotní soustavy vytápění, u nás tedy topné rohože a kabely. Nízkoteplotní vytápění je obecně velmi pozitivní i z hlediska spotřeby energie a optimálního rozložení teploty v pobytovém prostoru, topné prvky jsou zabudovány do konstrukce a neruší vnímání prostoru. Odpověď na otázku, zda použít topné rohože, nebo fólie, poskytne skladba podlahy a zvolená podlahová krytina – například pro dlažbu jsou vhodné rohože, pro laminátové nebo dřevěné podlahy pak fólie. Principiálně ale fungují oba tyto typy stejně. Fólie je možné použít také pro stropní vytápění, u kterého lze instalovat vyšší příkon než do podlahy. Elektrické konvektory jsou stále častěji používány pouze jako doplňkový zdroj tepla zajišťující potřebnou dynamiku systému vytápění, případně jako zdroj tepla v podružných prostorách. Ale i konvektory odpovídají požadavkům na moderní zdroje tepla – například sálavé konvektory mají moderní design a dají se velmi dobře regulovat. Novinkou jsou sálavé skleněné GR panely.
S jakým doplňkovým systémem doporučujete tyto systémy kombinovat?
Osvědčené jsou systémy vytápění, u nichž je elektrické vytápění kombinováno s teplovzdušnými krby. Máme řadu zákazníků, u kterých známe pořizovací náklady, dlouhodobě sledujeme náklady na provoz a systémy elektrika – krb jsou jimi vnímány jako velmi spolehlivé a ekonomicky atraktivní. Obráceně může být elektrické vytápění vhodným doplňkem otopných soustav s tepelným čerpadlem či teplovzdušným vytápěním s rekuperací.
Elektřina se obecně považuje za jeden z nejdražších způsobů vytápění. Jaké je ekonomické hledisko v případě jejího využití? Co vše je potřeba zohlednit?
Často se hodnotí pouze cena energie za teplo, ale už se nepočítá s náklady na provoz ostatních elektrospotřebičů v domácnosti. A přitom právě tyto spotřebiče mají významný vliv na celkovou ekonomiku provozu domácnosti. V otázce ekonomického hlediska použití elektřiny je důležitým parametrem energetická náročnost objektu a kvalita zvolené regulace. Pro starší a špatně zateplené rodinné domy je elektrické vytápění bez jakékoliv regulace určitě nákladné a je jen na investorovi, zda zvolí zateplení objektu a k němu na pořízení a provoz skutečně ekonomicky výhodné elektrické vytápění s moderní regulací, nebo nechá objekt v původním stavu a bude hledat levnější zdroj energie…
Doporučil byste elektrické vytápění jako hlavní zdroj tepla i pro nízkoenergetické a pasivní rodinné domy?
Určitě, pro objekty, jež se svými parametry blíží k hranici nízkoenergetického domu, již totiž není nejdůležitějším faktorem cena samotné energie, ale významný vliv hrají pořizovací náklady, tzv. udržovací náklady a životnost systému vytápění a jeho komponentů. Spotřeba energie na vytápění je zde již tak malá, že například u tepelných čerpadel, přestože dokážou vyrobit teplo nejlevněji, je návratnost investice delší než životnost zařízení, a tím se stává nevýhodnou.
TEPELNÁ ČERPADLA
Odpovídá David Šafránek, technik tepelných čerpadel společnosti Stiebel-Eltron
Jaké jsou hlavní argumenty pro výběr tepelného čerpadla?
Mezi hlavní argumenty patří velmi levný provoz, a tím velmi nízké roční náklady na vytápění. U takřka dvougeneračního objektu s tepelnou ztrátou 10 kW, tj. obytnou plochou cca 150 m2, jsme schopni vyrábět teplo za méně než 16 000 Kč za rok se vzduchovým tepelným čerpadlem a za méně než 12 000 Kč za rok se zemním tepelným čerpadlem.
Tepelné čerpadlo nabízí hned několik systémů, každé má různé výhody, resp.nevýhody. Je možné doporučit jeden univerzální systém v nejlepším poměru cena/výkon?
Ještě před 5 lety bylo nejprodávanějším typem tepelného čerpadla zemní tepelné čerpadlo s plošným kolektorem. Za poslední roky však došlo u vzduchových tepelných čerpadel k velkému evolučnímu pokroku a k mnoha konstrukčním vylepšením, díky kterým se zlepšila použitelnost vzduchových tepelných čerpadel i v lokalitách s nadmořskou výškou nad 800 m a s výpočtovou teplotou –20°C. Nový stavební trend výstavby nízkoenergetických objektů s komfortním nízkoteplotním systémem vytápění vzduchovým tepelným čerpadlům vyloženě nahrává. Navíc čím je venku tepleji, tím se účinnost vzduchových tepelných čerpadel zvyšuje. U zemních tepelných čerpadel je sice cena vyrobeného tepla v zimě levnější, ale už v projektu musíme počítat s ročním zatížením zemního tepelného čerpadla, a tím i s ročním zatížením vrtů. Pokud je chceme zatěžovat více než doporučených 2500 motohodin v roce, musíme je nadimenzovat tak, aby i kratší regenerační cyklus byl dostatečný a vrty se nevymrazovaly a po pár letech neznehodnotily. Totéž platí u plošného kolektoru. Toto omezení bývá problém u objektu, kde je bazén nebo zvýšená poptávka po teplé užitkové vodě. Dodatečné přidělávání vrtů bývá problematické a drahé. U vzduchových tepelných čerpadel je k dispozici neomezené množství primární energie (vzduchu), a tak problém se zvýšeným proběhem tepelného čerpadla nevadí.
Lze využít tepelné čerpadlo i v případě rekonstrukce, kdy nechci měnit otopná tělesa? Tedy pro klasické konvekční vytápění?
Všechna kvalitní tepelná čerpadla umějí v dnešní době pracovat s teplotou topné vody 60 °C. Pokud tedy objekt prochází kompletní rekonstrukcí včetně zateplení, takřka vždycky teplota topné vody 60 °C postačuje. Pokud existuje požadavek na vyšší teplotu topné vody, dají se použít buď vysokoteplotní tepelná čerpadla, nebo kombinace s původním zdrojem tepla, kde se v regulaci nastaví podmínky, za kterých si dané zdroje dopomáhají.
S jakým doplňkovým systémem doporučujete tepelné čerpadlo kombinovat? Třeba jako zdroj pro přípravu teplé vody?
Jako doplňkový zdroj se většinou používá vestavěný elektrokotel, který bývá kaskádně spínán. Obecně lze tepelné čerpadlo kombinovat v podstatě s jakýmkoliv bivalentním zdrojem. Standardně naše tepelná čerpadla kombinujeme s plynovými kotli, kotli na tuhá paliva, ale zvláštností není ani kombinace s dálkovým teplem. Tepelná čerpadla dokážou ohřívat teplou užitkovou vodu pouze pomocí kompresoru na 50 °C, což je pro domácnost teplota dostačující. Z tohoto důvodu se tedy pro ohřev teplé užitkové vody kombinace s doplňkovým zdrojem moc neprovádí.
V současné době se ozývají hlasy, že i když se doba návratnosti vstupní investice do tepelného čerpadla výrazně zkrátila, stává se paradoxně méně vhodným zdrojem pro nízkoenergetické a pasivní domy. Kde leží hranice ekonomické únosnosti takovéto investice?
Samozřejmě že čím jsou vyšší tepelné ztráty, tím je roční úspora na vytápění větší. U nízkoenergetických až pasivních budov je sice uspořená částka menší, ale zase pořizovací náklady na malé teplené čerpadlo jsou výrazně nižší. Navíc je dnes trendem využívat rekuperaci tepla u větracího vzduchu či jinak využívat energii obsaženou v odsávaném vzduchu. Tato skutečnost dala popud pro vznik malých tepelných čerpadel různých druhů. Některá využívají toto poměrně malé množství vzduchu odsávaného z místností jako zdroj energie. Tato tepelná čerpadla jsou kombinovaná s třistalitrovým zásobníkem teplé užitkové vody. V sériové výrobě těchto tepelných čerpadel klesla ceníková cena tepelného čerpadla LWA 203 pod 120 000 Kč.
KRBY
Odpovídá Tomáš Káňa, produktový manažer společnosti Romotop
Jaké jsou hlavní argumenty pro výběr dřeva jako hlavního zdroje pro vytápění rodinného domu?
Vzhledem ke snahám o racionální hospodaření s energií a její efektivní využívání nabývá na důležitosti využívání obnovitelných zdrojů energie, především energie vodní, větrné, sluneční a energie z biomasy. V podmínkách České republiky se momentálně jeví jako nejperspektivnější rozvoj energetického využívání biomasy, - v současné době zejména dřeva. K dispozici je široká škála zařízení pro jeho energetické využívání, od nejjednodušších krbů či kamen až po složité kogenerační systémy se zplyňováním dřeva a produkcí elektřiny a tepla. Pro účely vytápění interiérů je rozumné věnovat pozornost především krbovým a kachlovým kamnům, protože se jedná o zařízení jednoduchá, nenáročná na údržbu, efektivní a ve standardním provedení cenově dostupná.
Kdy doporučujete zvolit teplovzdušný a kdy akumulační systém?
Běžná krbová kamna a teplovzdušné krby mají lehčí konstrukci, rychle se nahřejí a rychle také předávají teplo. Jejich hlavními výhodami jsou cenová dostupnost, nižší hmotnost a „rychlé“ teplo, nevýhodou pak kratší tepelná setrvačnost a proudění teplého vzduchu, který může v interiéru způsobit zvýšený pohyb prachových částic a alergenů.
Oproti tomu keramická kachlová nebo zděná kamna (lehké, středně těžké a těžké stavby kamen) dokážou nakumulovat během určité doby takové množství energie, že sálají teplo do interiéru ještě dlouho poté, kdy přestaneme topit. Výhodou je minimální prašnost, možnost rozložení většího množství najednou vyrobené energie při kvalitním spálení dřeva do delšího časového pásma a možnost vytápět zdravým sálavým teplem i nízkoenergetické domy. Nevýhodou může být vyšší hmotnost (větší zatížení stavebních konstrukcí domu), vyšší cena a trvá déle, než se nahřejí a začnou topit.
V poslední době se také hojně používají moderní hybridní systémy, kdy při potřebě rychlého zatopení jednoduše otevřeme mřížky osazené v akumulační obestavbě a po zvlažení či zahřátí interiéru mřížky uzavíráme a topíme do akumulace.
Další možnosti nabízejí topidla doplněná teplovodním výměníkem, tedy jednodušší i složité systémy teplovodního vytápění. Nesmíme však zapomenout, že pro správnou funkci kamen nebo krbu je velmi důležité mít také správně dimenzovaný a pravidelně udržovaný komín.
S jakým doplňkovým systémem doporučujete krb kombinovat?
Vlastní krbová kamna a krby se dnes využívají především jako doplňkový zdroj tepla k primárnímu zdroji vytápění (plynový kotel, elektrokotel či kotel na tuhá paliva). U dobře zateplených domů však často významně přispívají k pokrytí celkové potřeby tepla, a znamenají tak velkou úsporu nákladů na vytápění. Krbová kamna a krbové vložky dnes běžně dosahují účinnosti spalování 75 %, ty nejmodernější okolo 85 %.
Výkon v současné době vyráběných krbových kamen a vložek se nejčastěji pohybuje do 4 do 12 kW a je možné ho velmi dobře regulovat množstvím naloženého paliva a vpuštěného vzduchu do spalovací komory. Při průměrných podmínkách dokážou při výkonu 8 kW a hodinové spotřebě 2,5 kg dřeva pohodlně vytopit interiéry o objemu 150 až 200 m3. Záleží však na tepelných ztrátách vytápěného objektu.
Matej Šišolák, odborná spolupráce Ing. Roman Šubrt, Energy Consulting, o. s.
ZDROJ: časopis HOME 04/2010
Kolik tepla potřebujeme
Ještě dříve než zvolíme vlastní zdroj, je dobré vědět, kolik tepla vlastně budeme potřebovat. Každé úvaze o otopné soustavě by měl tedy zcela jednoznačně předcházet výpočet potřeby tepla. Dnes existuje poměrně přesná metodika, jak tuto hodnotu vypočítat.
Důležitým ukazatelem je tzv. tepelná ztráta budovy – tento údaj slouží jako podklad pro správné nadimenzování celého systému. Metodiku výpočtu upravuje zvláštní norma (ČSN EN 12831 Tepelné soustavy v budovách – Výpočet tepelného výkonu). Tepelné ztráty se uvažují zejména prostupem (konstrukcemi) a větráním.
Je vhodné tento výpočet zadat speciální nezávislé firmě, která nemá propojení s dodavateli – zamezí se tak možnosti zbytečného naddimenzování soustavy a zbytečných nákladů. Jako podklad pro výpočet poslouží, například podle odborníků ze společnosti EkoWatt, alespoň schematický stavební půdorys, ze kterého budou jasné rozměry objektu, rozmístění a velikost oken, výška jednotlivých podlaží a také materiálové složení jednotlivých konstrukcí. Vše by mělo být již známo ve fázi projektování domu. Pokud jsou k dispozici uvedené podklady, pak se cena za výpočet většinou pohybuje od 5 000 Kč bez DPH. Orientačně si lze také tyto výpočty provést různými freeware programy či kalkulátory (například www.louisa.cz nebo www-tzb-info.cz).
Pokud chcete mít v ruce skutečně funkční údaje, je vhodné zadat výpočet jak pro celkovou stavbu, tak i pro jednotlivé místnosti – to zejména vzhledem k dimenzování výkonu otopných těles.
Každopádně výsledkem celého procesu by měl být konkrétní údaj, a to výpočet celkové potřeby tepla za jeden rok, tedy potřeba tepla na pokrytí těchto ztrát. S údajem o velikosti tepelných ztrát dokážou pracovat dodavatelé a výrobci a nabídnout vám vhodné řešení – třeba výkon plynového kotle, vhodný typ tepelného čerpadla či vhodný model elektrokotle. Potřeba tepla je pak údaj, který pomůže při rozhodování, jaké palivo použít a kolik ročně bude stát.
Reálnou spotřebu však ovlivňuje i spousta dalších faktorů – kupříkladu pasivní solární zisky stavby nebo zisky od spotřebičů a osob, konkrétní klimatické podmínky a podobně. Takzvaná energetická bilance pak podává zprávu o „chování“ celé stavby a její energetické náročnosti, tedy včetně potřeby energie na přípravu teplé vody a provoz domácnosti. Pro dimenzování celé soustavy je však potřeba znát zejména první údaj.
Pokud však nechcete investovat do složitých výpočtů a nepotřebujete takovéto údaje, lze využít i zjednodušené údaje, které jsou k dispozici na internetu či u dodavatelů. Ty stanovují průměrnou potřebu tepla na vytápění a ohřev vody na základě množství údajů získaných z reálných staveb. U standardní novostavby podle norem s minimálním zateplením a větráním okny se uvádí cca 135 až 185 kW/m2 za rok. Vaše otopná soustava musí tuto ztrátu pokrýt.
Otopná soustava
Už tedy víme, kolik tepla se musí vyrobit, abychom byli po celý rok v optimální tepelné pohodě. Zastavme se ještě u již zmíněných subjektivních kritérií. Ty nám totiž do značné míry pomůžou učinit rozhodnutí týkající se otopné soustavy. Dělení podle „fyzikálního způsobu předávání tepla“ pozná dva základní typy: konvekční a radiační (sálavé) vytápění.
Klasickým způsobem vytápění je kombinace konvekčního a radiačního vytápění. Tak fungují tradiční radiátory. Otopné těleso ohřívá vzduch ve své blízkosti, ten se pak prouděním dostává do dalších prostor a ohřívá konstrukce, předměty atd. Zároveň teplé radiátory sálají teplo na osoby ve své blízkosti. Je to poměrně levný způsob zajišťování tepelné pohody v interiéru, není náročný na konstrukci ani na údržbu (tělesa obvykle nejsou zabudovaná, ale naopak umístěná tam, kde jsou největší tepelné ztráty, proto se montují na obvodové zdi, především pod okna). Nevýhodou je potřeba ohřát teplonosné médium (v tomto případě vodu) na vyšší teplotu, což vyžaduje tepelný zdroj s vyšším výkonem a vyšší spotřebou energie. Konvekčním vytápěním je i moderní způsob teplovzdušného vytápění.
Sálavé teplo vnímáme celým tělem. Není to nový systém, vzpomeňte na klasická kamna. Zde funguje princip elektromagnetického vlnění – ohřejí se nejprve konstrukce, ty pak předají teplo prostředí. Specifickým případem tohoto způsobu vytápění jsou infrazářiče, které sálají z malé plochy a mají vysokou teplotu. Protože člověk vnímá teplotu vzduchu a teplotu všech okolních předmětů, které na něj sálají teplo, mohou mít velké plochy i nižší teplotu a vnímáme z nich sálající teplo. Toho se využívá tam, kde celé konstrukce (podlahy, stěny nebo i stropy) působí jako zdroj sálavého tepla. Zde postačí nižší teplota média (nízkoteplotní vytápění), vlastním médiem bývá voda, vzduch nebo elektrický obvod. Jako zdroj se využívají kondenzační plynové kotle a energie z nízkopotenciálních energetických zdrojů (solární energie, tepelné čerpadlo).
Zdroje tepla
Výše uvedené vlastnosti však zdaleka nejsou jediným kritériem při výběru systému vytápění – i když, jak bylo řečeno – můžou do značné míry předznamenat odpovědi i na otázku, čím topit. Ve hře je hned několik dominantních způsobů, které se prosazují více, a několik dalších méně rozšířených alternativ.
Dominantními jsou zejména fosilní zdroje: zemní plyn, olej a pevná fosilní paliva (černé a hnědé uhlí). Elektrická energie se využívá jako zdroj pro elektrické konvektory, elektrické odporové dráty a infrazářiče. Mezi obnovitelné zdroje energie patří energie z biomasy (dřevo, sláma, obiloviny) a energie z prostředí (tepelné čerpadlo, rekuperace – zpětné získávání tepla, sluneční či geotermální energie). Pořadí, v jakém jsme uvedli kategorizaci, de facto odpovídá procentuálnímu rozdělení trhu. O tom, pro který zdroj se rozhodnete, rozhoduje několik kritérií.
Pořizovací náklady – vstupní náklady pro nákup zdroje tepla hrají dnes téměř nejdůležitější roli v procesu rozhodování o vaší „tepelné budoucnosti“. Trh degenerují státní dotace, které zvýhodňují určité typy zdrojů před jinými. To, které to budou, závisí na politickém rozhodnutí, i když se zde předpokládá určitá míra společenského konsenzu, jenž rozhoduje o tom, který typ by měl být podporován z veřejných zdrojů.
b) Provozní náklady – existuje vytápění s neměnnou cenou využívané energie (solární panely, dřevo z vlastních zdrojů) a s proměnlivou hodnotou (pevná a plynná paliva, elektřina, biomasa, tepelné čerpadlo). Prakticky pro vše se „chodí na trh“, výhodou je energetická soběstačnost. Přesto se ceny energie velmi výrazně liší, pro srovnání je nejvhodnější využít aktuální online kalkulačky specializovaných internetových serverů, které poskytují přesné srovnání a počítají s aktuálními údaji. Zde je také zajímavé, že výběr některého zdroje ovlivní i cenu ostatní energie (zemní plyn, elektřina) pro ostatní provoz domácnosti.
• Dostupnost – plynofikace sice značně pokročila, přesto není ani na začátku 21. století samozřejmostí na celém území státu. Elektrické vedení je téměř všude, stejně jako prostředí z něhož lze čerpat s větší či menší účinností. Pevná fosilní i obnovitelná paliva jsou závislá na pravidelných dodávkách zvenčí.
• Údržba a obsluha – čím větší komfort, tím lépe. Topení ovládané jedním tlačítkem či plnoautomaticky, ideálně s okamžitou účinností, kdy od zmáčknutí tlačítka po dosažení optimální tepelné pohody uplyne co nejkratší doba. Dalším faktorem je kupříkladu nutnost „přikládat“ v pravidelných intervalech (kotle na pevná paliva), nutnost povinných revizí jednotlivých součástí systému (plynové kotle, komíny u krbů a plynových kotlů) a podobně.
• Ekologie – i v dobách, kdy se zejména na vesnicích kvůli ceně topí v kamnech a kotlích vším hořlavým (specialitou je PET láhev naplněná pilinami s vyjetým olejem), se najdou odpovědně uvažující jedinci, pro které je důležité, kde se ty zdroje berou. Ekologičtější jsou rozhodně obnovitelné zdroje, v případě některých typů biomasy však je potřeba zvážit i etické hledisko (obilí jako energetický zdroj).
Jak vybrat?
Běžně dostupných je tedy několik systémů, každý nabízí různé možnosti a výhody, ale přináší i jistá rizika a omezení. Vybrali jsme několik nejpoužívanějších zdrojů tepla a dali šanci obhájit tento typ zástupcům jejich dodavatelů.
PLYN
Odpovídá Ing. Ján Petrák, Vaillant Group Slovakia (PROTHERM)
Jaké jsou hlavní argumenty pro volbu plynového kotle jako jádra systému vytápění?
Hlavním důvodem je především dobrá dostupnost (vybudovaná rozsáhlá plynová síť), cenová přijatelnost, čistota a samozřejmě také ekologické hledisko. Dalším hlediskem pro výběr plynového kotle je zvyšující se kvalita, spolehlivost a také účinnost plynových kotlů. Ve spojení s vhodnou regulační technikou představují plynové kotle vysoce účinný, estetický, ekonomický a ekologický zdroj tepla.
Výhody kondenzačních kotlů se v porovnání s klasickými jeví jako nesporné – jakému zákazníkovi doporučujete starší typ a pro koho je vhodný kondenzační kotel?
Především bych chtěl poopravit vžitý názor: kondenzační kotel = podlahové topení. Kondenzační kotle – nesporně velmi vhodné pro podlahové topení – je možné použít i ve starších systémech vytápění, kde, i když budou pracovat s vyšším teplotním spádem, mají stále mnohem vyšší účinnost než klasické plynové kotle. Samozřejmě je u nás mnoho lidí, kteří jsou konzervativní a při výměně starších kotlů hledají opět tentýž kotel, s nímž měli dobrou zkušenost. Také proto je pro tyto zákazníky k dispozici velká škála typů klasických kotlů, které se v současnosti vyznačují podstatně lepšími vlastnostmi, než měly starší typy. Co však obvykle rozhoduje při výběru novějších kondenzačních kotlů, je hlavně úspora nákladů na vytápění, která může dosáhnout až 15 % oproti klasickým plynovým kotlům. Naopak nevýhodou může být nutnost napojení kondenzačního kotle na systém kanalizace, což často při výměně starého kotle za nový není možné.
S jakým typem vytápění doporučujete používat zdroj – plynový kotel?
Plynový kotel se nejčastěji používá v otopných soustavách s radiátory, ať už staršími článkovými nebo s novějšími deskovými s malým objemem vody. Tento typ otopných těles zabezpečuje dostatečnou tepelnou pohodu a je využívaný hlavně ve starších objektech. V současnosti se zejména ve spojení s novostavbami stále více prosazuje velkoplošné vytápění, a hlavně podlahové vytápění, které svým sálavým charakterem zajišťuje rovnoměrné rozložení teploty v místnosti. Často se také setkáváme s kombinací podlahového a radiátorového vytápění, hlavně ve vícepodlažních stavbách, kde přízemí je realizováno jako podlahové a poschodí jako radiátorové vytápění.
V případě, že zákazník uvažuje o kombinovaném systému vytápění – s jakým systémem byste doporučili plynové topení kombinovat (solární panely atd.)?
Protože výhodou plynového vytápění je jednoduchost a celodenní dostupnost potřebného tepelného výkonu, je možné kombinovat tento primární zdroj tepla s jiným dodatečným zdrojem tepla. Dodatečným zdrojem tepla mohou být kotle na pevná paliva nebo solární systémy, které by byly použity jako sekundární zdroje tepla v době, kdy jsou dostupné (solární přes den a podobně i kotle na pevná paliva – v noci se nám už nechce chodit přikládat do kotle). V současnosti zaznamenáváme zvýšené požadavky na komplexní řešení vytápění a přípravy teplé vody právě v kombinaci kondenzační plynový kotel a solární systém na ohřev vody.
V nedávné minulosti jsme zažili plynovou krizi. Může se její koncový zákazník – uživatel rodinného domu topící zemním plynem – nějak bránit? Existují způsoby, jak se na tato období připravit?
V době plynové krize jsme také my pocítili v prodeji kotlů zvýšený zájem o kotle na pevná paliva, která v době výpadku plynu zabezpečují vytápění na bázi pevných paliv. Často se také setkáváme při rekonstrukcích vytápění s požadavkem na vytvoření kombinovaného topení, tvořeného starším kotlem na pevná paliva (kterého se majitel nechce vzdát, protože je stále funkční) a přidáním nového plynového kotle, který zabezpečí jednoduchý provoz. V každém případě si ale myslím, že zemní plyn i v dobách plynové krize bude pro individuální spotřebitele dostupný, čehož jsme byli svědky také v lednu minulého roku.
| Porovnání průměrných ročních nákladů na vytápění. Ceny k 1. 1. 2010. Zdroj www.tzb-info.cz Spotřeba tepla 79,2 GJ = 22 MWh Hnědé uhlí 20 000 Kč Černé uhlí 24 935 Kč Koks 34 839 Kč Dřevo 13 742 Kč Dřevěné brikety 24 137 Kč Dřevěné pelety 21 657 Kč Štěpka 15 840 Kč Rostlinné pelety 15 400 Kč Obilí 16 565 Kč Zemní plyn* 32 527 Kč / 30 700 Kč / 28 841 Kč Propan 40 275 Kč Lehký topný olej ELTO 39 197 Kč Elektřina akumulace 43 880 Kč Elektřina přímotop 53 935 Kč Tepelné čerpadlo 19 984 Kč Centrální zásobování 32 327 Kč *Kotel běžný / nízkoteplotní / kondenzační Ceny nezohledňují rozdíly mezi jednotlivými dodavateli. |
ELEKTŘINA
Odpovídá Miroslav Petr, vedoucí obchodu pro ČR společnosti Fenix Jeseník
Jaké jsou hlavní argumenty pro výběr elektřiny jako hlavního zdroje pro vytápění rodinného domu?
Stručně řečeno nízké pořizovací náklady, prakticky nulové náklady na údržbu, bezobslužný provoz a přesná regulace. Elektrické vytápění je velmi dobře regulovatelný systém vytápění, uživatelé jsou vzhledem ke snadné a levné regulaci schopni plně přizpůsobit svůj otopný režim měnícím se rodinným i ekonomickým podmínkám. Zajímavá je i pořizovací hodnota elektrických systémů vytápění. Tato skutečnost je velmi důležitá zejména u nových objektů s nízkou tepelnou ztrátou, a tedy i s nízkou spotřebou energie na vytápění. Navíc pro elektrické vytápění existují zvláštní tarify, které umožňují používat levnou energii v tzv. nízkém tarifu i pro ostatní spotřebu domácnosti. Tento fakt je, vzhledem k rostoucímu vybavení domácností elektrickými spotřebiči, opět významným zdrojem úspor celkových nákladů na provoz domácnosti.
Jakým optimálním způsobem vzhledem k uživateli lze elektrickou energii využívat k topení?
Trendem jsou velkoplošné nízkoteplotní soustavy vytápění, u nás tedy topné rohože a kabely. Nízkoteplotní vytápění je obecně velmi pozitivní i z hlediska spotřeby energie a optimálního rozložení teploty v pobytovém prostoru, topné prvky jsou zabudovány do konstrukce a neruší vnímání prostoru. Odpověď na otázku, zda použít topné rohože, nebo fólie, poskytne skladba podlahy a zvolená podlahová krytina – například pro dlažbu jsou vhodné rohože, pro laminátové nebo dřevěné podlahy pak fólie. Principiálně ale fungují oba tyto typy stejně. Fólie je možné použít také pro stropní vytápění, u kterého lze instalovat vyšší příkon než do podlahy. Elektrické konvektory jsou stále častěji používány pouze jako doplňkový zdroj tepla zajišťující potřebnou dynamiku systému vytápění, případně jako zdroj tepla v podružných prostorách. Ale i konvektory odpovídají požadavkům na moderní zdroje tepla – například sálavé konvektory mají moderní design a dají se velmi dobře regulovat. Novinkou jsou sálavé skleněné GR panely.
S jakým doplňkovým systémem doporučujete tyto systémy kombinovat?
Osvědčené jsou systémy vytápění, u nichž je elektrické vytápění kombinováno s teplovzdušnými krby. Máme řadu zákazníků, u kterých známe pořizovací náklady, dlouhodobě sledujeme náklady na provoz a systémy elektrika – krb jsou jimi vnímány jako velmi spolehlivé a ekonomicky atraktivní. Obráceně může být elektrické vytápění vhodným doplňkem otopných soustav s tepelným čerpadlem či teplovzdušným vytápěním s rekuperací.
Elektřina se obecně považuje za jeden z nejdražších způsobů vytápění. Jaké je ekonomické hledisko v případě jejího využití? Co vše je potřeba zohlednit?
Často se hodnotí pouze cena energie za teplo, ale už se nepočítá s náklady na provoz ostatních elektrospotřebičů v domácnosti. A přitom právě tyto spotřebiče mají významný vliv na celkovou ekonomiku provozu domácnosti. V otázce ekonomického hlediska použití elektřiny je důležitým parametrem energetická náročnost objektu a kvalita zvolené regulace. Pro starší a špatně zateplené rodinné domy je elektrické vytápění bez jakékoliv regulace určitě nákladné a je jen na investorovi, zda zvolí zateplení objektu a k němu na pořízení a provoz skutečně ekonomicky výhodné elektrické vytápění s moderní regulací, nebo nechá objekt v původním stavu a bude hledat levnější zdroj energie…
Doporučil byste elektrické vytápění jako hlavní zdroj tepla i pro nízkoenergetické a pasivní rodinné domy?
Určitě, pro objekty, jež se svými parametry blíží k hranici nízkoenergetického domu, již totiž není nejdůležitějším faktorem cena samotné energie, ale významný vliv hrají pořizovací náklady, tzv. udržovací náklady a životnost systému vytápění a jeho komponentů. Spotřeba energie na vytápění je zde již tak malá, že například u tepelných čerpadel, přestože dokážou vyrobit teplo nejlevněji, je návratnost investice delší než životnost zařízení, a tím se stává nevýhodnou.
TEPELNÁ ČERPADLA
Odpovídá David Šafránek, technik tepelných čerpadel společnosti Stiebel-Eltron
Jaké jsou hlavní argumenty pro výběr tepelného čerpadla?
Mezi hlavní argumenty patří velmi levný provoz, a tím velmi nízké roční náklady na vytápění. U takřka dvougeneračního objektu s tepelnou ztrátou 10 kW, tj. obytnou plochou cca 150 m2, jsme schopni vyrábět teplo za méně než 16 000 Kč za rok se vzduchovým tepelným čerpadlem a za méně než 12 000 Kč za rok se zemním tepelným čerpadlem.
Tepelné čerpadlo nabízí hned několik systémů, každé má různé výhody, resp.nevýhody. Je možné doporučit jeden univerzální systém v nejlepším poměru cena/výkon?
Ještě před 5 lety bylo nejprodávanějším typem tepelného čerpadla zemní tepelné čerpadlo s plošným kolektorem. Za poslední roky však došlo u vzduchových tepelných čerpadel k velkému evolučnímu pokroku a k mnoha konstrukčním vylepšením, díky kterým se zlepšila použitelnost vzduchových tepelných čerpadel i v lokalitách s nadmořskou výškou nad 800 m a s výpočtovou teplotou –20°C. Nový stavební trend výstavby nízkoenergetických objektů s komfortním nízkoteplotním systémem vytápění vzduchovým tepelným čerpadlům vyloženě nahrává. Navíc čím je venku tepleji, tím se účinnost vzduchových tepelných čerpadel zvyšuje. U zemních tepelných čerpadel je sice cena vyrobeného tepla v zimě levnější, ale už v projektu musíme počítat s ročním zatížením zemního tepelného čerpadla, a tím i s ročním zatížením vrtů. Pokud je chceme zatěžovat více než doporučených 2500 motohodin v roce, musíme je nadimenzovat tak, aby i kratší regenerační cyklus byl dostatečný a vrty se nevymrazovaly a po pár letech neznehodnotily. Totéž platí u plošného kolektoru. Toto omezení bývá problém u objektu, kde je bazén nebo zvýšená poptávka po teplé užitkové vodě. Dodatečné přidělávání vrtů bývá problematické a drahé. U vzduchových tepelných čerpadel je k dispozici neomezené množství primární energie (vzduchu), a tak problém se zvýšeným proběhem tepelného čerpadla nevadí.
Lze využít tepelné čerpadlo i v případě rekonstrukce, kdy nechci měnit otopná tělesa? Tedy pro klasické konvekční vytápění?
Všechna kvalitní tepelná čerpadla umějí v dnešní době pracovat s teplotou topné vody 60 °C. Pokud tedy objekt prochází kompletní rekonstrukcí včetně zateplení, takřka vždycky teplota topné vody 60 °C postačuje. Pokud existuje požadavek na vyšší teplotu topné vody, dají se použít buď vysokoteplotní tepelná čerpadla, nebo kombinace s původním zdrojem tepla, kde se v regulaci nastaví podmínky, za kterých si dané zdroje dopomáhají.
S jakým doplňkovým systémem doporučujete tepelné čerpadlo kombinovat? Třeba jako zdroj pro přípravu teplé vody?
Jako doplňkový zdroj se většinou používá vestavěný elektrokotel, který bývá kaskádně spínán. Obecně lze tepelné čerpadlo kombinovat v podstatě s jakýmkoliv bivalentním zdrojem. Standardně naše tepelná čerpadla kombinujeme s plynovými kotli, kotli na tuhá paliva, ale zvláštností není ani kombinace s dálkovým teplem. Tepelná čerpadla dokážou ohřívat teplou užitkovou vodu pouze pomocí kompresoru na 50 °C, což je pro domácnost teplota dostačující. Z tohoto důvodu se tedy pro ohřev teplé užitkové vody kombinace s doplňkovým zdrojem moc neprovádí.
V současné době se ozývají hlasy, že i když se doba návratnosti vstupní investice do tepelného čerpadla výrazně zkrátila, stává se paradoxně méně vhodným zdrojem pro nízkoenergetické a pasivní domy. Kde leží hranice ekonomické únosnosti takovéto investice?
Samozřejmě že čím jsou vyšší tepelné ztráty, tím je roční úspora na vytápění větší. U nízkoenergetických až pasivních budov je sice uspořená částka menší, ale zase pořizovací náklady na malé teplené čerpadlo jsou výrazně nižší. Navíc je dnes trendem využívat rekuperaci tepla u větracího vzduchu či jinak využívat energii obsaženou v odsávaném vzduchu. Tato skutečnost dala popud pro vznik malých tepelných čerpadel různých druhů. Některá využívají toto poměrně malé množství vzduchu odsávaného z místností jako zdroj energie. Tato tepelná čerpadla jsou kombinovaná s třistalitrovým zásobníkem teplé užitkové vody. V sériové výrobě těchto tepelných čerpadel klesla ceníková cena tepelného čerpadla LWA 203 pod 120 000 Kč.
KRBY
Odpovídá Tomáš Káňa, produktový manažer společnosti Romotop
Jaké jsou hlavní argumenty pro výběr dřeva jako hlavního zdroje pro vytápění rodinného domu?
Vzhledem ke snahám o racionální hospodaření s energií a její efektivní využívání nabývá na důležitosti využívání obnovitelných zdrojů energie, především energie vodní, větrné, sluneční a energie z biomasy. V podmínkách České republiky se momentálně jeví jako nejperspektivnější rozvoj energetického využívání biomasy, - v současné době zejména dřeva. K dispozici je široká škála zařízení pro jeho energetické využívání, od nejjednodušších krbů či kamen až po složité kogenerační systémy se zplyňováním dřeva a produkcí elektřiny a tepla. Pro účely vytápění interiérů je rozumné věnovat pozornost především krbovým a kachlovým kamnům, protože se jedná o zařízení jednoduchá, nenáročná na údržbu, efektivní a ve standardním provedení cenově dostupná.
Kdy doporučujete zvolit teplovzdušný a kdy akumulační systém?
Běžná krbová kamna a teplovzdušné krby mají lehčí konstrukci, rychle se nahřejí a rychle také předávají teplo. Jejich hlavními výhodami jsou cenová dostupnost, nižší hmotnost a „rychlé“ teplo, nevýhodou pak kratší tepelná setrvačnost a proudění teplého vzduchu, který může v interiéru způsobit zvýšený pohyb prachových částic a alergenů.
Oproti tomu keramická kachlová nebo zděná kamna (lehké, středně těžké a těžké stavby kamen) dokážou nakumulovat během určité doby takové množství energie, že sálají teplo do interiéru ještě dlouho poté, kdy přestaneme topit. Výhodou je minimální prašnost, možnost rozložení většího množství najednou vyrobené energie při kvalitním spálení dřeva do delšího časového pásma a možnost vytápět zdravým sálavým teplem i nízkoenergetické domy. Nevýhodou může být vyšší hmotnost (větší zatížení stavebních konstrukcí domu), vyšší cena a trvá déle, než se nahřejí a začnou topit.
V poslední době se také hojně používají moderní hybridní systémy, kdy při potřebě rychlého zatopení jednoduše otevřeme mřížky osazené v akumulační obestavbě a po zvlažení či zahřátí interiéru mřížky uzavíráme a topíme do akumulace.
Další možnosti nabízejí topidla doplněná teplovodním výměníkem, tedy jednodušší i složité systémy teplovodního vytápění. Nesmíme však zapomenout, že pro správnou funkci kamen nebo krbu je velmi důležité mít také správně dimenzovaný a pravidelně udržovaný komín.
S jakým doplňkovým systémem doporučujete krb kombinovat?
Vlastní krbová kamna a krby se dnes využívají především jako doplňkový zdroj tepla k primárnímu zdroji vytápění (plynový kotel, elektrokotel či kotel na tuhá paliva). U dobře zateplených domů však často významně přispívají k pokrytí celkové potřeby tepla, a znamenají tak velkou úsporu nákladů na vytápění. Krbová kamna a krbové vložky dnes běžně dosahují účinnosti spalování 75 %, ty nejmodernější okolo 85 %.
Výkon v současné době vyráběných krbových kamen a vložek se nejčastěji pohybuje do 4 do 12 kW a je možné ho velmi dobře regulovat množstvím naloženého paliva a vpuštěného vzduchu do spalovací komory. Při průměrných podmínkách dokážou při výkonu 8 kW a hodinové spotřebě 2,5 kg dřeva pohodlně vytopit interiéry o objemu 150 až 200 m3. Záleží však na tepelných ztrátách vytápěného objektu.
Matej Šišolák, odborná spolupráce Ing. Roman Šubrt, Energy Consulting, o. s.
ZDROJ: časopis HOME 04/2010
